Motýlek granátový

Motýlek granátový (Granatina granatina, syn. Uraeginthus granatinus) je africký pěvec z čeledi astrildovitých. Mimo to se jedná i o druh populární v soukromých chovech, ačkoliv je na chov náročnější, než jiné druhy astrildovitých. Druh není jednoznačně taxonomicky zařazen: zatímco někteří ornitologové se přiklání k zařazení do rodu Uraeginthus, jiní, například Joachim Steinbacher a Jürgen Nicolai, zastávají zařazení do rodu Granatina.[2]

Motýlek granátový
Dospělý samec motýlka granátového
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
(jako Granatina granatina)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďastrildovití (Estrildidae)
RodGranatina
Binomické jméno
Granatina granatina
(Linnaeus, 1766)
Synonyma
  • Uraeginthus granatinus
  • Uraeginthus granatina
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Dospělá samička z Botswany

Tělo dospělých ptáků měří okolo 15 cm,[3] většinou mezi 13 až 15 cm. U tohoto druhu je výrazný pohlavní dimorfismus: zatímco samci jsou pestrobarevní a výrazní, samice jsou méně zajímavé. Dospělí samci mají skořicově zbarvené tělo, zářivě modrou spodinu, fialové líce a červené oči, jejich okolí i zobák. Samice i mladí jedinci jsou mnohem světlejší, ale zůstávají u nich nafialovělé až modré líce a světle modrá spodina. Zpívají jak samečci, tak samičky.

Motýlci granátoví obývají Angolu, Botswanu, Mosambik, Namibii, Jihoafrickou republiku, Zambii a západní část Zimbabwe. V jižním Mosambiku a východní Zimbabwe se jedná spíše o raritu.[4] Vyhledávají suché otevřené pláně s keři, travnaté silnice a sušší okolí vodních toků.[3] Navíc jim vyhovují porosty mopanu (Colosphermum mopane) nebo stromů Baikiaea plurijuga.[4]

Chování

Tito ptáci žijí ve dvojicích nebo v malých rodinných skupinkách. Mohou též tvořit chvilkové skupiny s jinými druhy, jako je astrild pestrý (Pytilia melba) nebo motýlek angolský (Uraeginthus angolensis). Aktivní jsou ráno a v podvečer, po většinu dne zůstávají ve stínu.[4]

Živí se různými druhy semen, která většinou sbírají přímo ze země. Krom toho ale žerou i hmyz, především termity a různé druhy brouků. Bylo též zaznamenáno, že se krmí i na nektaru Aloe greatheadii a různých plodech, například z rostlin Boscia albitrunca, Carissa bispinosa nebo chřestu.[4] Motýlci granátoví jsou výjimeční, mimo jiné, i proto, že se dokáží živit suchou stravou bez toho, aby pravidelně pili.[5]

Motýlci granátoví žijí v jednom monogamním páru po celý život. Období rozmnožování probíhá ke konci období dešťů. Hnízdo oválné konstrukce pak staví jak sameček, tak samička a je tvořené především trávou, peřím nebo různými květy. Pro stavbu hnízd si vybírají akácie, grevie žluté, majteny a druhy Boscia albitrunca, Combretum apiculatum, Dichrostachys cinerea.[4] Samička naklade 3 až 5 vajec, která jsou následně zahřívána po dobu asi 13 dnů.

Status

Druhu motýlek granátový přísluší dle Mezinárodního svazu ochrany přírody status málo dotčený (LC). Důvodem je široký rozsah, odhadovaný asi na 3 030 000 km2, a stabilní populace.[6] Ohrožení pro ně představují například vdovky královské (Vidua regia), které, podobně jako kukačky, kladou svá vejce do cizích hnízd a vejce hostitele přitom vyhazují. Odchyt ptáků z volné přírody je též velmi častým, první motýlek granátový byl odchycen a do Evropy dovezen již roku 1754 a jako dárek ho dostala Madame de Pompadour.

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ELZEN, Renate van den; METTKE-HOFMANN, Claudia. Prachtfinken: Afrika. Stuttgart: Ulmer, 2007. 332 s. Dostupné online. ISBN 9783800149643. S. 196. (německy)
  3. SINCLAIR, Ian. A Photographic Guide to Birds of Southern Africa. 4. vyd. Cape Town: Struik, 2004. 144 s. Dostupné online. ISBN 1770070834. S. 134. (anglicky)[nedostupný zdroj]
  4. Granatina granatina (Violet-eared waxbill) [online]. Biodiversity Explorer [cit. 2017-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-28. (anglicky)
  5. MACLEAN, Gordon L. Ecophysiology of Desert Birds. Göttingen: Springer Science & Business Media, 2013. 181 s. Dostupné online. ISBN 3642609813. S. 52. (anglicky)
  6. Granatina granatina [online]. The IUCN Red List of Threatened Species [cit. 2017-07-05]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.