Moravské Bránice (nádraží)

Moravské Bránice je železniční stanice v km 131,862 železniční tratě Brna do Hrušovan nad Jevišovkou, která je v jízdním řádu značena jako trať č. 244. Stanice, ze které vychází také trať do Oslavan, se nachází v západní části obce Moravské Bránice v okrese Brno-venkov. Nádražní budova je typová, stejné se nacházejí i v dalších stanicích tratě, která dříve spojovala Brno s Vídní.

Moravské Bránice
Pohled na výpravní budovu železniční stanice Moravské Bránice
StátČesko Česko
KrajJihomoravský
ObecMoravské Bránice
Souřadnice49°5′6,45″ s. š., 16°25′44,61″ v. d.
Moravské Bránice
Provozovatel dráhySpráva železnic
Kód stanice349852
Trať244
Nadmořská výška252,3 m n. m.
V provozu od1870
Dopravních kolejí5
Nástupišť (hran)2 (4)
Prodej jízdenek
Návazná dopravaautobus
Služby ve stanici
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

V letech 1868–1870 byla společností C.k. privilegovaná Rakouská společnost státní dráhy (StEG) budována trať z Vídně přes Hrušovany nad Jevišovkou do Brna.[1] Železniční stanice Moravské Bránice, nacházející se na výšině západně od obce Moravské Bránice, byla umístěná v jejím km 131,862. Původní název byl Kanitz-Eibenschitz (Kounice-Ivančice).[2] Prvním přednostou stanice byl pan Helebrant.[2]

Dne 3. dubna 1885 byl dán předběžný souhlas k přípravným pracím na vystavění železnice ze stanice Hrušovany přes Ledce, Pravlov, Moravské Bránice (kde měla křížit stávající vídeňskou trať) do Ivančic s odbočením do Oslavan. Definitivní projekt byl vypracován stavebním podnikatelem Osvaldem Žiwotskim až v roce 1907 a v tomtéž roce byl projekt výstavby železnice Moravské Bránice – Ivančice – Oslavany schválen c.k. ministerstvem železnic. Stavba byla zahájena 28. února 1911 a odbočná trať byla slavnostně uvedena do provozu 14. července 1912.[3]

Ze stanice Moravské Bránice vede od té doby železnice třemi směry: úsek Moravské Bránice – Střelice má délku 10,775 km, Moravské Bránice – Oslavany délku 9,150 km a Moravské Bránice – Hrušovany nad Jevišovkou délku 39,316 km.[4]

Výpravní budova
Pamětní deska

Nádražní budova byla postavena v letech 1868–1869 podle typového vzoru výpravních budov StEG.[p. 1] Jednopatrová výpravní budova je obdélného půdorysu se středovým tříosým rizalitem. Budova bíle omítaná s kontrastními červenými šambránami kolem oken a vstupů a se středovou římsou z červených neomítaných pálených cihel. Štíty s volskými okny s červenou šambránou jsou zdobené zubořezy z červených neomítaných pálených cihel. Střecha je sedlová. V původní budově byla i restaurace, která byla v roce 1875 přestavěna na služební byt. Střed budovy je umístěn v úrovni v km 131,862, který je zároveň začátkem železnice do Oslavan (km 0,0). Ve stanici byly vystavěny nakládací rampy se skladištní budovou.[2]

Na budovu byla dne 27. října 1945 umístěna pamětní deska k uctění památky okupanty umučených železničních zaměstnanců.[2]

V letech 1969–1975 projížděly přes stanici uhelné vlaky vypravované za Zbýšova do oslavanské elektrárny. Denně projely dva páry ucelených vlaků, soupravy táhla lokomotiva řady 556.0.[5]

Stavědla

Stavědlo č. 1 byl postaveno podle vzoru 5007 v severním (střelickém) zhlaví. Na zděném soklu byla postavena dřevěná konstrukce se sedlovou střechou. Pro ovládání stavědla byl navržen elektromechanický řídící přístroj RANK. Tímto zařízením byly stanice postupně vybavovány ve dvacátých a třicátých letech 20. století.[6] Stavědlo č. 1 ukončilo svůj provoz 9. listopadu 2010.[7]

V roce 2010 byl přenesen do Železničního muzea KMD v Kroměříži pracovní pult z kanceláře výpravčího a ze stavědla č. 1 řídící stavědlové elektromechanické zařízení RANK.[7][8]

Stavědlo č. 2 je na jižním zhlaví. Přízemní zděná stavba na obdélném půdoryse s vnějším schodištěm, na straně orientované k dráze jsou v řadě velká okna. Střecha je sedlová.

Vodárna

Vedle výpravní budovy se nachází zděná budova drážního vodojemu. Budova vodárny je patrová jednoosá věž se sedlovou střechou s postranními křídly. Trojúhelníkové štíty a střešní římsy jsou zdobeny zubořezy z červených neomítaných pálených cihel. Středová profilovaná římsa je z červených neomítaných pálených cihel, nároží zdobily lizény.

Do nádrže vodojemu v horním patře byla čerpána voda ze studny, která byla na poli pod nádražím. Čerpadlo pro dopravu vody bylo poháněno malým parním strojem. Celé soustrojí bylo umístěno ve sklepě domku, kterému se říká Mašinhóz. Čerpadlo bylo vyrobeno v roce 1869 v maďarských železárnách v Reșițě. Od roku 1925 bylo čerpadlo poháněno elektromotorem. Budova je adaptována na restauraci. Parní kotel z roku 1918 je součástí dobové dekorace restaurace.

Z nádrže vodojemu voda byla přiváděná samospádem do dvou vodních jeřábů vedle kolejí. V době zahájení provozu železnice vodní jeřáby ještě nebyly postaveny, takže lokomotivy zajížděly po 8. koleji až k vodárně a tam byla voda čerpána do tendrů lokomotiv.[2]

Odkazy

Poznámky
  1. Typově stejná výpravní budova je ve Střelicích.

Reference
  1. Historie železniční dopravy [online]. www.strelice.cz [cit. 2016-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-11.
  2. ŠIROKÝ, Jiří. Z historie nádraží v Moravských Bránicích. noviny.zrcadlo.info [online]. 2011-04-22 [cit. 2016-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-21.
  3. ŠIROKÝ, Jiří. Než přijel první vlak. Oslavany: OKNO č. 7-8 2002 [online]. www.rosicko-oslavansko.cz, květen 2002 [cit. 2016-09-06]. Dostupné online.
  4. cr_244. www.intercity-train.me.cz [online]. [cit. 2016-09-05]. Dostupné online.
  5. KYSELÁK, Jan. Devadesát roků Kounicko-Ivančicko-Oslavanské dráhy. Oslavany: OKNO č. 7-8 2002 [online]. www.rosicko-oslavansko.cz [cit. 2016-09-06]. Dostupné online.
  6. BOROVCOVÁ, Alena. Kulturní dědictví Severní dráhy císaře Ferdinanda. Ostrava: NPÚ, ÚPS v Ostravě, 2012. ISBN 978-80-85034-66-0. S. 73.
  7. PLACHÝ, Stanislav. První cenný kousek pro budoucí muzeum v Kroměříži. www.vlaky.net [online]. [cit. 2016-09-05]. Dostupné online.
  8. Železniční muzeum KMD v Kroměříži. [cit-2016-09-05. ] Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.