Monterey Pop Festival

Plány na festival vznikly sedm týdnů před jeho uspořádáním. Autory nápadu byli: John Phillips (z The Mamas & the Papas), producent Lou Adler, Alan Pariser a novinář Derek Taylor. Monterey a Big Sur byly v Kalifornii dlouhodobě známé lokality, kde se pořádaly akce jako Monterey Jazz Festival a Big Sur Folk Festival. Propagátoři Monterey Pop festivalu si dali za cíl dostat rock do povědomí milovníků umění podobně jako to bylo běžně u jazzové, zda folkové hudby.[16] Hudebníci vystoupili bez nároku na odměnu, kterou chtěli věnovat na charitativní cíle. Výjimkou byl pouze indický umělec Ravi Shankar, který dostal za své vystoupení 3 000 dolarů a skupina Country Joe and the Fish, která dostala jako účinkující v snímku honorář 5 000 dolarů od amerického dokumentaristy, D. A. Pennebakera.[17] Původně měly být lákadlem festivalu zavedené hvězdy jako The Mamas and the Papas, Simon & Garfunkel nebo The Byrds, které uváděli některé nové tváře ze Spojeného království a Spojených států.

Kromě vyjmenovaných mezi nejhlavnější atrakce festivalu patřili Jefferson Airplane, kteří měli v té době dva známé singly. Z britské hudební scény byla skupina The Who, která se v USA představila na koncertech v New Yorku dva měsíce předtím. Ve frenetickém závěru skladby "My Generation" skupina ohromila publikum tím jako kytarista Pete Townshend vyluzoval psychedelické tóny kytary jejím mlácením o pódium, mezi zesilovači vybuchovaly dýmovnice. Dodnes můžeme na snímcích z tohoto koncertu obdivovat zoufalé techniky, jak se snaží zachraňovat drahé mikrofony. V chaotickém závěru bubeník Keith Moon rozkopal bicí soupravu a skupina opouští scénu.

V té době byl Jimi Hendrix populární spíše v Anglii a soupeřil s The Who, kteří na Monterey vystoupili dříve. O pořadí nakonec rozhodla mince.[18] Mezi The Who a Hendrixem vystoupili ještě The Grateful Dead. Na svou dobu hrál Hendrix na tomto koncertě extrémně nahlas. Experimentoval se zpětnou vazbou, hojně využíval vibráto, produkoval zvuky, které tehdy ještě nikdo z publika, s výjimkou obyvatel Spojeného království, předtím neslyšel. Potom, co viděl skupinu The Who, připravil si u zesilovače láhev s tekutinou. Své vystoupení ukončil skladbou "Wild Thing" během níž poklekl ke kytaře, polil ji hořlavou tekutinou, zapálil a pak ji sedmi údery rozmlátil o pódium a její torzo hodil směrem k publiku.[19] Excesy, které se udály, ale i hudební virtuozita tohoto kytaristy na pódiu v Monterey, přispěly k tomu že Hendrix si na sebe přitáhl pozornost médií.[20][21]

Publiku se představili i Big Brother and the Holding Company se zpěvačkou Janis Joplin, kteří díky tomuto koncertu získali kontrakt s hudebním vydavatelem Columbia Records.[19] Jako součást předchozí Britské invaze vystoupil Eric Burdon se svými "New Animals" a zahrál "Paint It Black", skladbu která dostala přívlastek anti-war, hard rock. Jeden z promotérů, Jerry Wexler, využil příležitost, aby publiku představil Otise Reddinga, který vystoupil s kapelou Booker T. & the M.G.'s.[19] Bylo to poprvé, co Redding vystoupil na velkém pódiu před jiným než afroamerickým publikem.[22] Zahrál píseň "Respect" a verzi hitu "(I Can't Get No) Satisfaction" (od The Rolling Stones).[23] Tento festival byl jeho posledním velkým vystoupením. Zemřel jako 26letý při leteckém neštěstí o šest měsíců později. Na festivalu vystoupil v čtyřhodinovém programu indický hudebník Ravi Shankar. Celou akci uzavíral koncert The Mamas & the Papas. Účinkoval s nimi i Scott McKenzie, který zazpíval hitový singl, neoficiální hymnu kontrakultury 60. let a léta lásky, "San Francisco (Be Sure to Wear Flowers in Your Hair)", ale zazněly i jejich populární písně, dnes už kultovní skladby "Monday, Monday", či "California Dreamin'".

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Monterey Pop Festival na slovenské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Monterey Pop Festival na Wikimedia Commons