Skupenské teplo

• Tradiční značka (jako pro jiná latentní tepla): ${\displaystyle L}$, zpravidla doplněná o dolní index, určující druh skupenské přeměny
• Hlavní jednotka v SI: joule, značka J
• Další jednotky: jako pro teplo

Současné názvoslovné normy doporučují již od 90. let 20. století namísto pojmu skupenské teplo či latentní teplo používat změnu odpovídající stavové termodynamické veličiny s rozměrem energie (tzv. termodynamického potenciálu).[1] Teplo totiž kvantifikuje přenos energie pouze při tepelné výměně a je veličinou procesní, tedy závisí na průběhu termodynamického děje; naopak u energie potřebné na změnu vnitřního uspořádání látky je jedno, zda bude dodána/odebrána tepelnou výměnou, makroskopickou prací či tzv. chemickou prací. Pro skupenské přeměny při stálém tlaku, kdy se nekoná objemová práce, je proto vhodnou veličinou rovnou "dodanému/odebranému skupenskému teplu" změna entalpie, doporučené značení ${\displaystyle \Delta H}$. V technické praxi však starší pojem přetrvává.

Aby se ze skupenského tepla stala materiálová charakteristika, je třeba vztáhnout tuto veličinu na jednotkové množství látky.

• Skupenské teplo vztažené na jednotkovou hmotnost (v SI na 1 kilogram) látky se nazývá měrné skupenské teplo, tradiční značka ${\displaystyle l}$, jednotka J kg⁻¹. Definiční vztah:

${\displaystyle l={\frac {L}{m}}}$, kde ${\displaystyle m}$ je hmotnost.

• Skupenské teplo vztažené na jednotkové látkové množství (v SI na 1 mol) se nazývá molární skupenské teplo, značka ${\displaystyle L_{\mathrm {m} }{}}$, ${\displaystyle L_{\mathrm {mol} }}$, ${\displaystyle l_{\mathrm {m} }}$ či ${\displaystyle l_{\mathrm {mol} }}$, jednotka J mol⁻¹. Definiční vztah:

${\displaystyle l_{\mathrm {mol} }={\frac {L}{n}}}$, kde ${\displaystyle n}$ je látkové množství.