Moje sestra a já

Scéna: Soudní síň

Jsou předvolány strany dalšího případu. Před rozvodového soudce předstupuje manželský pár Dolly a dr. Roger Fleuriot. Přejí si, aby jejich manželství bylo rozvedeno „pro nepřekonatelný odpor“ (introdukce-gavota Also ist es so weit). Soudci se to jeví zvláštní, protože oba vzbuzují dojem, jako by se stále měli rádi. Vyzývá je proto, aby vypověděli, jak se seznámili a jak se jejich manželství vyvíjelo. Dr. Fleuriot se nenechá dlouho prosit a ihned soudcův pokyn vyplní.

Scéna: Knihovna na zámku Saint-Labiche v Paříži

Princezna Dolly dědila zámek Saint-Labiche. Bohatá mladá dáma si může dovolit zaměstnávat vlastního knihovníka. Na toto místo byl přijat hudební vědec Roger Fleuriot. Ve skutečnosti se do své zaměstnavatelky ihned zamiloval, je ale příliš ostýchavý, aby jí dal své city najevo. Pochází ze skromných poměrů a i jen příslib mzdy 5000 franků jej uvádí do extáze (píseň Hast du schon einmal 5000 Francs gesehn). Považuje proto její bohatství za překážku, jež mu brání v tom, aby se k paní domu přiblížil za hranice pracovního poměru (scéna a duet Herr Doktor, Ihre Hoheit, die Prinzessin... Genieren Sie sich nicht... Ich bin wirklich doch sonst nicht so).

Dolly by ráda viděla, aby se o ni knihovník ucházel. Její něžné pokusy překonat jeho odstup však nevedou k cíli. Má sice i jiného obdivovatele, bohatého hraběte Lacyho, ale něco více než přátelskou náklonnost k němu necítí. Říká mu i otevřeně do očí, že je nešťastně zamilována do jiného; otázku do koho nechává nezodpovězenu (píseň-tango Dolly Mein lieber Freund... Warum denn nicht... Um ein bißchen Liebe dreht sich die Welt).

Roger nemůže na trvalo vydržet, že denně potkává ženu, do níž je potají zamilován, ale jíž nemůže otevřeně přiznat své pravé city. Aby přišel na jiné myšlenky, ucházel se úspěšně o profesuru na univerzitě v Nancy. Dnes je jeho poslední pracovní den na zámku Saint-Labiche. Když se loučí se svou šéfovou, ta si všimne, jak přirozený a šarmantní je Roger vůči služebné, když jej nesvírají stavovské rozdíly, a napadne ji nová strategie. Sdělí Rogerovi, že v Nancy žije její sestra, která byla dávno vyděděna a nyní pracuje jako prodavačka ve Filoselově obchodě obuví. Když už Roger do onoho města tak jako tak odchází, mohl by být tak laskav a odevzdat její sestře prsten a dopis. Roger rád slibuje, že pochůzku obstará; myšlenka na prostou dívku, která se však Dolly navlas podobá, jej přitahuje (valčík Man hat so manchmal das Gefühl... Freunderl, mir geht es heut so gut). Neví však, že si Dolly tuto sestru jen vymyslela, aby ji pak mohla sama hrát.

Scéna: Interiér obchodu obuví v Nancy

Monsieur Filosel, majitel stejnojmenného obchodu obuví, má potíže se svou prodavačkou Irmou. Má stále v hlavě nesmysly a sní o tom, že se jednou stane hvězdu revue (Irmina píseň Die farbigen Lichter). Každou chvíli ji musí z jejich nebeských výšin stahovat zpátky na zem. Obchodník je proto nadmíru potěšen, když se u něj ohlásí mladá pohledná dáma a žádá jej, aby ji zaměstnal jako prodavačku. Když má Irma zase myšlenky na všechno jiné než na práci, je propuštěna. Protože však dostává dobré odstupné, nedělá si z toho velkou hlavu, nýbrž bere to na vědomí s klidem (tercet Fräulein Irma!... Na, da gratulier ich... Diesen Tag heut im Kalender).

Zanedlouho do obchodu vstupuje dr. Fleuriot. Okamžitě je mu jasné, že prodavačka, již vidí před sebou, musí být Dollyina sestra, neboť jejich podoba je vskutku ohromující. Je to pro něj láska na první pohled. Tato sestra se navíc nezdá být vůbec tak bohatá, jinak by nepracovala v obchodě s botami. Ihned zve prodavačku na sklenku vína po práci a jez bez sebe nadšením, když se mu nedostane odmítnutí (duet-shimmy Weil Sie so süß sind... Ich lade Sie ein, Fräulein). I Dolly je velmi překvapena, jak hladce se její plán blíží k naplnění.

Sotva Roger obchod opustil, již je tu nový zákazník. Je to hrabě Lacy. Někdo mu patrně proradil, kam osud jeho vyvolenou zavál, a proto přijel za ní. Když je obsluhován bujnou Irmou, hned pro ni zahoří. Tahle dívka se k němu zdá se hodí vskutku mnohem lépe než Dolly (duet Es kommt aus dem Ungarnlande... Der Paprika, Der Paprika). Zve ji, aby s ním odjela do Monte Carla, a Irma se nenechá dlouho prosit. Vesele oba opouštějí obchod, pan Filosel nechť se nehněvá – láska je všudypřítomná (tercet Aber Filosel... Ach wie süß ist die Liebe).

Roger se vrací „sestru“ vyzvednout (píseň-slowfox Ich bin verliebt... Mein Mädel ist nur eine Verkäuferin). Ta jej zkouší, dokonce se mu předvádí ve „vypůjčených“ princezniných šatech, ale Roger trvá na tom, že „Geneviève“ (jak si zde Dolly říká) je docela jiná než její bohatá a vznešená sestra. Po dlouhém polibku vycházejí zamilovaní v pevném objetí z domu.

Scéna: Opět soudní síň

S napětím vyslechl slavný soud vyprávění Rogera Fleuriota. Dozvídá se ještě, že Roger několik týdnů po svatbě se „sestrou“ lest odhalil. Poté, co mu Dolly přiznala plnou pravdu, stal se z něj opět ten starý ostýchavý muzikolog. Život v aristokratické zahálce je pro něj nesnesitelný a Dolly zade považuje za absurdní, aby se její manžel vracel ke své práci v Nancy.

Soudce nejen zamítá Rogerův návrh na rozvod, ale promluví oběma naléhavě do duše. Měli by to přece jen ještě jednou spolu zkusit. Napomíná Dolly, aby brala stesky svého chotě vážně, a Rogerovi připomíná, že bohatství přece není žádné břemeno, naopak ulehčuje život. Soud si přece všiml, že láska mezi ním a jeho ženou zjevně ještě zdaleka nevyhasla. Na tomto základě se dá znamenitě vystavět šťastné manželství, které může trvat celý život.

Ruku v ruce opouštějí Roger a Dolly soudní síň (repríza Mein Mädchen ist nur eine Verkäuferin).