Moja

Moja se narodila gorilám Richardovi a Kijivu z pražské zoo. Oproti předpokladům se narození Moji trochu opozdilo, což je ale u prvniček docela normální. Porod proběhl na sklonku noci z 12. na 13. prosince 2004, nebyl nijak monitorován a chovatelé až ráno v 6:45 našli samici s mládětem v náručí.[2][3]

Moja byla pojmenována 23. prosince. Jméno po dlouhých úvahách vybrali ředitel Zoo Praha Petr Fejk spolu s vedoucím chovu lidoopů Markem Ždánským.[3][4] Vybírali podle slovníku svahilštiny, i když to není zeměpisně tak docela přesné, neboť regiony výskytu gorily nížinné a svahilštiny nejsou totožné. Významnou roli proto sehrál názor, že svahilština je z původních afrických jazyků asi nejznámější.^[zdroj?!]

Slovo „Moja“ znamená „první“, respektive „jedna“ („jednička“). Ve svahilštině se vyslovuje se modʒa, ale v češtině se vžila v souvislosti s jejím jménem výslovnost moja.[5]

Dne 26. února 2005 se konaly Mojiny křtiny. Kmotrou se stala herečka a bývalá první dáma Dagmar Havlová.[6]

Moja
(7. září 2005)

Určit pohlaví u mladých goril jen podle vnějších genitálií je prakticky nemožné, protože samičky mají poměrně velký klitoris a samečci naopak nemají zřetelně vytvořená varlata mimo břišní dutinu. To platí vlastně až do období dospívání, kdy se začnou mezi samci a samicemi projevovat rozdíly především v celkové velikosti a tělesných proporcích.[7]

Jediný bezpečný způsob určení pohlaví u mláďat, která nelze vzít přímo do ruky, je tedy ten založený na rozboru DNA. Vzorky (sliny, moč, trus nebo chlupy) nesmějí být kontaminovány jiným organickým materiálem. Nesmějí tedy přijít do styku s jinými zvířaty včetně matky mláděte, a to ani nepřímo, a nesmí se jich dotknout holou rukou ani žádný člověk.[8][7][9]

Již 16. prosince – tedy tři dny po narození – bylo na 95 % určeno, že se jedná o samici. Přesto bylo nutno počkat na jednoznačné výsledky testů DNA. Když se konečně podařilo zajistit potřebné vzorky, byly poslány do nezávislých laboratoří, aby byly výsledky opravdu spolehlivé.[10]

Porodní velikost ani hmotnost nejsou z pochopitelných důvodů (nemožnost přímého kontaktu s mládětem) známy.

V polovině února 2005 Moje vyrostly první dva zuby – dolní řezáky.

Poprvé se podařilo Moju zvážit až 13. září 2005 (tedy ve věku 9 měsíců), a to ještě nepřímo – na digitální váhu, nainstalovanou ve vnitřním výběhu u průchodu do ložnic, vstoupila Kijivu s Mojou a chvíli poté bez ní. Rozdíl byl 5,9 kg. O tři dny později se hodnota potvrdila, když se Moja dostala na váhu zcela sama.[3]

Dne 9. února 2006 vážila Moja 7,2 kg, 2. října téhož roku 10,2 kg a 3. července 2007 pak 18,9 kg.[11] Na začátku září 2007 vážila necelých 20 kg.^[zdroj?!]

Kijivu kojící Moju
(20. července 2006)

Moja byla plně kojena asi 5 měsíců, pak začala jevit zájem o pevnou potravu. Nejprve si s ní spíš jen hrála (již v březnu 2005 ocucávala mrkev a jiné druhy zeleniny), poté pomalu začala kousky ukusovat a polykat.[3]

Pak se začal poměr mezi kojením a pevnou potravou vyrovnávat. V červenci 2005 byla stále 2× až 3× denně kojena, zároveň však již jedla banány, broskve, hroznové víno či mrkev.[3]

Dne 29. srpna 2005 (ve věku 8,5 měsíců) se Moja začala učit brát si krmení od chovatelů přes dveře u ložnice podobně, jako to každý den dělají dospělé gorily. Mateřské mléko přestala sát zhruba v roce.^[zdroj?!]

Moja, tak jako každé opičí mládě, byla zpočátku přemisťována svojí matkou, a to buď v jejím náručí nebo na jejích zádech. Už 24. ledna 2005 byly pozorovány první dva opatrné krůčky po čtyřech. Na začátku března začala Kijivu stavět Moju na zadní a učila ji chodit, o měsíc později začala Moja sama chodit po čtyřech, zatím na vzdálenost několika málo metrů. V červnu, ve věku půl roku, si živě hrála v houpací síti a o měsíc později už chodila po celém výběhu a dokonce se vzdalovala až na 3 metry od své matky. Postupem času se zcela osamostatnila a naučila zdolávat i všechny atrakce ve výběhu.[3]

Chov goril v lidské péči je koordinován v rámci Evropského záchovného programu. Koordinátor chovu sleduje pohyb jednotlivých zvířat a rozhoduje o jejich přesunu tak, aby bylo zajištěno optimální složení chovných skupin bez nebezpečí příliš blízkých příbuzenských vztahů a z toho vyplývajících genetických vad.[12]

Z těchto důvodů musela Moja v době dospívání (mezi 6.–10. rokem) ze skupiny v Zoo Praha odejít.[10][13][14][15]

V listopadu 2011 tak byla Moja převezena do přírodního parku v Cabárcenu (španělsky Parque de la Naturaleza Cabárceno) ve Španělsku.[16] Zde porodila 16. dubna 2013 svoje první mládě.[17]

Ráno 29. srpna 2006 přišel Marek Ždánský – vedoucí chovu goril – shodou okolností o hodinu dříve než obvykle a krátce po příchodu k pavilonu uviděl Moju asi metr od břehu v nánosu řas plovoucích na hladině vodní nádrže. Koukala jí jen záda a hlava byla pod hladinou.

Jak k tomu došlo, nikdo neví, nikdo to neviděl. Nejpravděpodobnější je, že Moja dováděla, ztratila rovnováhu a spadla do vody. Lidoopi nedovedou plavat a jestli se Moja lekla nebo se nadechla trochy vody, nedokázala se dostat na břeh, i když je směrem do výběhu pozvolný a travnatý. Dospělá zvířata zjevně pochopila, že se děje něco nepatřičného, ale určitě si nedokázala vědomě dát dohromady skutečnost, že Moje hrozí utopení – nikdy se s podobnou zkušeností nesetkala.

Ošetřovatel tedy bez váhání skočil do příkopu a plaval k Moje. Když ji zvedl z vody, měla vytřeštěné, i když trochu nepřítomné oči, ale hýbala se. Vylezl pomalu na břeh k okolo sedícím samicím. Položil Moju na zem a párkrát ji plácl. Vyplivla vodu, začala se hýbat a najednou vystrašeně zakřičela. Ostatní gorily ale naštěstí dál seděly, dokonce ani zlostně nemručely. Ošetřovatel pak natáhl ruce s křičící Mojou ke Kambě, která si ji od něho klidně vzala a položila si ji na záda a sledovala, co se bude dít dál. Mezitím ošetřovatelova kolegyně zdvihla padací dveře do ložnic v naději, že se tam gorily vydají na snídani, jak jsou zvyklé. Ty se skutečně pomalu zvedly a majestátně, bez sebemenšího náznaku nenávisti, se odebraly do krytého prostoru.

O chvíli později seděla Moja na Kambě a tvářila se, jako by se nic nestalo.[18]

10. července 2007 objevil Marek Ždánský ve venkovním výběhu pět jablek, v nichž byly zapíchány hřebíky. Hřebíky byly do jablek zcela zapuštěny, gorily by si jich tedy jen stěží mohly všimnout. V případě požití takto kontaminovaných jablek by v lepším případě došlo ke zranění ústní dutiny, v horším pak k poranění střev a následné smrti.

Na základě této události vedení zoologické zahrady přistoupilo k opatřením, která by měla podobným případům příště zamezit. Také štáb Odhalení upravil kamerový systém tak, aby nepřetržitě sledoval zvláště tyto pro návštěvníky lehce dostupné prostory.[19]