Moša Pijade

Moša Pijade (srbsky Моша Пијаде; 4. ledna 1890 – 15. března 1957[1]) (také přezdívaný Čiča Janko, „Strýček Janko“) byl prominentní jugoslávský komunistický politik a partyzán. Narodil se v Srbsku a byl židovské národnosti. Patřil k nejbližším spolupracovníkům vůdce komunistických partyzánů Jugoslávie Josipa Broze Tita a byl řádným členem srbské akademie věd a umění.

Moša Pijade
Narození	4. ledna 1890 Bělehrad
Úmrtí	15. března 1957 (ve věku 67 let) Paříž
Místo pohřbení	Tomb of the People's Heroes (od 1957; 44°49′12″ s. š., 20°27′ v. d.)
Národnost	Židé
Povolání	politik, novinář, kritik umění, překladatel, politický komisař a malíř
Ocenění	Partyzánská pamětní medaile 1941 (1941) Národní hrdina Jugoslávie (1953) Řád národního osvobození Řád hrdiny socialistické práce Řád hrdiny lidu … více na Wikidatech
Politická strana	Svaz komunistů Jugoslávie
Nábož. vyznání	judaismus
Choť	Lepa Nešić-Pijade
Funkce	poslanec
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Moša Pijade

V mládí byl malířem a uměleckým kritikem. Zaobíral se též marxistickou teorií, přeložil Marxův Kapitál a Komunistický manifest do srbochorvatštiny. Zapojil se aktivně do komunistického hnutí a roku 1925 byl odsouzen k 25 letům vězení za revoluční aktivity (propuštěn byl po 14 letech). V březnu 1939 opustil brány věznice, nicméně ani ne o rok později byl internován do koncentračního tábora poblíž Bileći.

Za 2. světové války byl členem ústředního výboru Komunistické strany Jugoslávie a později jedním z členů Politbyra komunistické strany Jugoslávie, byl oslavován jako válečný hrdina a byl jedním z předsedů jugoslávského parlamentu v letech 1945–1953.

Byl kritizován za to, že se dopouštěl četných zločinů, především zabírání majetku velkostatkářům a kapitalistům (tzv. „leva skretanja“). Byl jedním z vůdců povstání v Černé Hoře,[2] ale je popsána jeho nemilosrdná krutost vůči lidem, kteří se odmítli připojit k jeho jednotce.

V roce 1948 přesvědčil Tita, aby umožnil těm Židům, kteří zůstali v Jugoslávii, emigraci do Izraele. Tito s jednorázovým opatřením souhlasil. Nakonec na lodi SS Kefalos odjely tři tisíce Židů v prosinci 1948 do Izraele. Mezi nimi Tommy Lapid, pozdější náměstek předsedy vlády, otec Ja'ira Lapida.[3]

Zemřel v Paříži v roce 1957, při návratu z Londýna, kde vedl rozhovory v čele jugoslávské parlamentní delegace.