Miroslav Sedlák

Absolvoval střední sociálně pojišťovací školu a pak nastoupil do okresní nemocenské pojišťovně v Českém Krumlově. Od roku 1929 byl župním důvěr­níkem sociálně demokratické mládeže. Ve 30. letech pak zastával na regionální úrovni četné stranické funkce. Na podzim 1938 musel po mnichovské dohodě opustit Český Krumlov a odejít do vnitrozemí. Za druhé republiky se podílel na vytvoření Národní strany práce. Byl zvolen jejím důvěrníkem, tedy krajským předsedou v župě České Budějovice. Za druhé světové války působil v odboji uvnitř organizace Národní hnutí pracující mládeže. Již v září 1939 byl zatčen a roku 1940 odsouzen na čtyři a půl roku káznice. Po vypršení trestu byl vězněn až do konce války v koncentračním táboře Flossenbürg.[2]

Po válce se vrátil do vlasti a zapojil se do veřejného života. V letech 1945–1946 byl předsedou okresní správní komise v Českém Krumlově a v období let 1945–48 působil na postu předsedy jihočes­ké organizace ČSSD, přičemž byl zároveň členem ústředního výkonného výboru strany.[2] V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za sociální demokraty. Po parlamentních volbách v roce 1946 usedl za sociální demokracii do Ústavodárného Národního shromáždění. Setrval zde formálně do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[3][4]

Během únorového převratu v roce 1948 patřil k části ČSSD kritické vůči KSČ, která byla ze sociálně demokratické strany vytlačena a která se stala terčem persekuce. Odešel do emigrace. Jeho cílem bylo nejprve Spojené království. V květnu 1948 se v Londýně podílel na vzniku exilové sociální demokracie. Byl členem jejího ústředního výkonného výboru. Od roku 1950 žil v USA. ČSSD zastupoval v 50. letech v Radě svobodného Československa. V letech 1950–1951 přednášel v rámci akce „Crusade for Freedom" (ve prospěch Výboru pro Svobodnou Evropu) v USA. V období let 1960–1964 byl členem posádky nemocniční lodi Hope, která vyjížděla do rozvojových zemí jako plovoucí nemocnice a školicí centrum pro místní zdravotnické kádry. Od 1965 pracoval v Atlantě jako ředitel hotelu a předseda místní odborové organizace Banquet Managers Guild sdružující hotelové pracovníky. V roce 1974 těžce onemocněl a po zbytek života pak žil v sanatoriích.[5][2]