Miroslav Pastyřík

IX. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ, XII. sjezd KSČ a XIII. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. V období červen 1966 – duben 1968 byl navíc kandidátem předsednictva ÚV KSČ a ve stejném období i členem sekretariátu ÚV KSČ. Již v období leden – září 1951 byl členem organizačního sekretariátu ÚV KSČ.[2] V roce 1966 je v západních analýzách popisován jako konzervativní stalinista, který v působil od roku 1963 v odborovém hnutí.[3]

V listopadu 1965 byl poté, co rezignoval František Zupka, pověřen jako dosavadní místopředseda řízením Ústřední rady odborů. Na sjezdu ÚRO v lednu a únoru 1967 byl pak zvolen řádným předsedou.[4] Patřil k okruhu funkcionářů, které do vysokých funkcí dosadil Antonín Novotný. Během pražského jara roku 1968 pak v odborové organizaci představoval konzervativní menšinu, která nepřešla na reformní pozice.[5] V prosinci 1967 vystupoval při jednání ÚV KSČ o sesazení Novotného z postu prvního tajemníka ÚV KSČ na podporu Novotného.[6]

Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Severočeský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968.[7][8]

K roku 1968 se zmiňuje coby důchodce z obvodu Děčín.[9] Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa za počínající normalizace se podílel na čistkách. Zasedal v komisi pro prověrky členů v televizním studiu Praha, která v prosinci 1970 předložila své závěry.[10] V roce 1976 se uvádí jako tajemník Národního výboru města Brna.[11]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Děčín), kde setrval do konce volebního období parlamentu, tedy do voleb roku 1971.[12]