Miroslav Lorenc

Žák architekta Krejcara.[3] Od roku 1930 působil ve Zlíně, odkud pocházela jeho žena. Ve službách firmy Baťa projektoval kino a hotel.[4][5] Kvůli rozporům s Tomášem Baťou výstavba těchto dvou budov podle jeho projektů realizována nebyla a Lorenc firmu opustil.[6] Ve Zlíně realizoval přes padesát staveb (například obytný dům Eduarda Pelčáka, Malotova cukrárna (asanována), obchodní a bankovní dům Františka Javorského, restaurace Minaříková).[7][8] Jeho posledním projektem byly tzv. Elektrické domy pro úředníky, které dokončoval z ilegality.

V období první světové války bojoval v řadách československých legií v Itálii, po Mnichovu a následné okupaci zbytku Československa se Lorenc aktivně zapojil do odboje.[9] Později se stal okresním velitelem odbojové organizace Obrana národa.[10] Po víc než jednoletém skrývání byl prozrazen a 24. října 1940 zatčen.[10] Architekt Lorenc byl popraven 11. února 1943 v Breslau.[7]

Po druhé světové válce byla na jeho zlínský dům umístěna pamětní tabule, od listopadu 1946 je po něm pojmenována jedna ze zlínských ulic.[11] Je připomenut na pamětní desce umístěné na pomníku obětem 2. světové války v parku Komenského ve Zlíně.[12]