Hyeny (Jaroslav Pospíšil)
Knihy Hyeny a Hyeny v akci jsou stěžejním dílem spisovatele literatury faktu, Jaroslava Pospíšila. Autor se v nich soustředí na nástup a vládu totalit na Zlínsku, proměny společnosti v této době a na lidi, kteří tehdy, v dobrém i ve zlém, vynikli.
Mapuje protinacistický i protikomunistický odboj, i sítě konfidentů gestapa a StB, kterým musely oba odboje čelit (přičemž neopomíná zdůraznit, že v nejednom případě proti sobě stáli titíž lidé). V knihách je ve formě fotokopií zveřejněna celá řada dokumentů, na nichž autor založil své závěry, či kterými dokumentuje situaci, další jsou hojně citovány.
Autor mimo jiné hojně poukazuje především na okolnost, že komunistická strana, která ovládla po válce Zlínsko, byla prolezlá bývalými konfidenty gestapa, a odkrývá zločiny, s jejichž pomocí kráčela k převzetí absolutní moci. Také silně zpochybňuje smysluplnost některých "partyzánských akcí" skupin napojených na východní odboj a konstatuje, že řada z nich si přisvojovala neexistující úspěchy a chovala se k místnímu obyvatelstvu ve stylu banditů (což dokládá podrobným popisem a rozborem jednotlivých akcí).
V druhé knize, která je věnována Zlínsku v období komunismu, se soustředí na lámání protikomunistické opozice z řad armády, bývalých partyzánů, katolické církve a nekomunistických spolků a odkrývá s pomocí dokumentů a svědectví přeživších účastníků odboje několik vysoce postavených konfidentů StB, včetně do té doby neznámé role Antonína Slabíka.
Ohlasy
Obě knihy obdržely cenu Egona Erwina Kische,[1] která je v kategorii literatury faktu udělována. Kniha Hyeny vyšla pětkrát.
Vdova po Antonínu Slabíkovi žalovala Jaroslava Pospíšila pro pomluvu, která měla spočívat v tvrzení z knihy Hyeny v akci, že Slabík byl agent provokatér StB, kvůli kterému byli zatýkání a popravováni lidé. V roce 2007 byla žaloba definitivně odmítnuta Vrchním soudem v Olomouci, neboť podle soudu „pan Pospíšil k úsudkům, ke kterým došel na základě zkoumání historických materiálů, dospěl správně. Měl k tomu dostatečné podklady, aby takové úsudky ohledně zaangažovanosti pana Slabíka v StB mohl učinit a vyslovit“.[2]
Pozůstalí po partyzánovi Oldřichu Fischmaistrovi žalovali Jaroslava Pospíšila pro nepravdivé nařčení z podílu svého předka na smrti Jana Masaryka. Soud pravomocně rozhodl, že Pospíšil nepodložil své tvrzení předloženými prameny a byl nucen zveřejnit v tisku omluvu.[3] U soudu neuspěl ani v obdobném sporu s partyzány Oldřichem Kojeckým a Janem Hradilem. I v jejich případě soud shledal Pospíšilova tvrzení nepodložená prameny a v dalších vydáních knihy Hyeny zakázal uvádět jména obou žalujících příslušníků odboje.[4]
Reference
- Archivovaná kopie. www.meuslany.cz [online]. [cit. 2014-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-19.
- Archivovaná kopie. web.volny.cz [online]. [cit. 2009-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-04.
- http://www.hyenyvakci.cz/images/omluva.jpg
- http://www.hyenyvakci.cz/soud.php