Miroslav Boháček

Miroslav Boháček (10. září 1899 Praha[1] – 12. ledna 1982 Praha) byl český právník a kodikolog, profesor římského práva na právnické fakultě Univerzity Komenského a právnické fakultě Univerzity Karlovy, později pracovník komise Československé akademie věd pro soupis a studium rukopisů.

prof. JUDr. Miroslav Boháček
Narození10. září 1899
Praha
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. ledna 1982 (ve věku 82 let)
Praha
Československo Československo
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníprofesor římského práva
ZaměstnavateléUniverzita Komenského v Bratislavě
Univerzita Karlova v Praze
ČSAV
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život a působení

Jeho otcem byl zahradník v zemském ústavu pro choromyslné, měl ještě tři bratry a sestru. Miroslav studoval na gymnáziu v Žitné ulici a na klasickém gymnáziu v Resslově ulici v Praze, poté se zapsal na českou právnickou fakultu. Už během studií se začal velmi zajímat o římské právo, nenavštěvoval pouze přednášky profesorů Heyrovského a Vančury, ale také papyrologický seminář profesora San Nicolò na německé právnické fakultě a díky stipendiu mohl jeden semestr strávit na univerzitě v italském Palermu, kde přednášel např. profesor Riccobono. Zároveň pracoval jako odborný asistent ve fakultní knihovně, v níž zůstal i po absolutoriu a získání doktorátu práv roku 1923. O tři roky později se v oboru římského práva habilitoval a začal o něm přednášet. Publikoval např. studie Římské právní prvky v právní knize brněnského písaře Jana (1924) nebo Ademptio legati (1925).[2]

Mimořádným profesorem a ordinářem římského práva se Miroslav Boháček stal už v roce 1927 na bratislavské právnické fakultě, kde přednášel i o mezinárodním právu soukromém. Zde začal vydávat sérii učebních textů Nástin přednášek o právu římském a učil např. Štefana Lubyho nebo Karola Rebra. Roku 1933 se vrátil do Prahy, jmenování řádným profesorem římského práva překazila krize konce 30. let, takže se jím stal až roku 1945. Z doby předválečné pochází jeho monografie Actio negatoria (1938), vědecky činný byl ale i za okupace. Doba po válce však už římskoprávním studiím příliš nepřála, navíc musel v roce 1949 z fakulty odejít.[2]

V roce 1952 získal místo v historickém ústavu a po dvou letech přešel do komise pro soupis a studium rukopisů Československé akademie věd, kde zůstal až do odchodu do důchodu. Pracoval zde mj. s právním historikem a bývalým děkanem brněnské právnické fakulty Františkem Čádou. Spolu zpracovávali soupisy rukopisů různých zámeckých a jiných státních knihoven, významný soupis olomoucké univerzitní knihovny byl však nakonec vydán až dlouho po jejich smrti. Boháček také redigoval sborník Studie o rukopisech a odborně se navíc věnoval dějinám Univerzity Karlovy a stále římskému právu, zejména jeho vlivům na českém území.[3]

Reference
  1. Archiv hl. m. Prahy, Matrika narozených u Nejsvětější Trojice v Podskalí, sign. TRP N14, s. 91
  2. SKŘEJPEK, Michal. Miroslav Boháček. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 142–144.
  3. HRADILOVÁ, Marta. Miroslav Boháček (10. září 1899 – 12. ledna 1982). Akademický bulletin. 1999, čís. 13. Dostupné online. ISSN 1210-9525.

Literatura
  • STRAŇÁK, Dušan. Život a působení profesora Miroslava Boháčka. Praha: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2000. 112 s. ISBN 80-85889-36-6.
  • ŠVADLENOVÁ, Martina. Kodikologická práce Miroslava Boháčka a Františka Čády od roku 1950. Praha, 2004.
  • KRÁKORA, Tomáš. Kodikologické dílo prof. Dr. Miroslava Boháčka. Brno, 2010 [cit. 2016-02-26]. 45 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Helena Krmíčková. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.