Miloslav Švandrlík

Po vystudování základní školy prošel několik zaměstnání, také absolvoval dvouleté studium na pedagogickém oddělení městské hudební školy v Praze.[2] Po roce 1950 získal maturitu (jednalo se o kurz umožňující získat maturitu bez středoškolského vzdělání, který byl určen pro dělníky). V letech 1951–1953 studoval na DAMU, studia však po dvou letech zanechal.

Po ukončení studia se stal asistentem režie ve Vesnickém divadle v Praze. V roce 1953 nastoupil vojenskou službu k Technickým praporům TP, po jejímž ukončení v roce 1955 byl krátce zaměstnán jako vychovatel korejských dětí v Liběšicích a pak se stal profesionálním spisovatelem.

Jeho nejúspěšnějším dílem se stalo dílo Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, které znázorňovalo ironizující a satirickou formou absurdity v tehdejší socialistické armádě. Vše co psal, bylo humoristického až satirického charakteru.

Spolupracoval i s celou řadou časopisů (Dikobraz) a divadel. V těchto časopisech se často podílel na vtipech Jiřího Wintera Neprakty.[3] Napsal několik rozhlasových a televizních scénářů.

V letech 1990 až 1997 vystupoval na besedách a doprovodných pořadech k výstavám Masarykova demokratického hnutí.

M. Švandrlík zemřel v Praze, ale je pohřben v Kutné Hoře na hřbitově u Nejsvětější Trojice.

• Z chlévů i bulvárů aneb Smrt je moje východisko (1960)
• Krvavý Bill a viola (1961)
• Od Šumavy k Popokatepetlu (1962)
• Každý na svém koni (kabaret,1963)
• Kovbojská romance (pásmo,1964)
• Volno, zelená (estrádní pásmo, 1966, s J. Kratochvílem a dalšími)
• Pražská strašidla (1968; 1970 rozšíř. s tit. Praha plná strašidel)
• Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky (1969, líčí zde osudy příslušníků PTP. Román byl napsán v období pražského jara, po tomto období se nesměl krátce publikovat. Druhé doplněné vydání této knihy bylo umožněno až v r. 1990. Tento román byl zfilmován a na jeho základě vznikl i televizní seriál; 2. díl s tit. Černí baroni, Zürich 1975, pod pseud. Rudolf Kefalín; oba díly společně 1990; autorem 3. dílu podepsaného rovněž Rudolf Kefalín a vydaného v Zürichu 1981 není M. Š., ale údajně M. Miltner)
• Sek a Zula (1969-1971, kreslené příběhy z pravěku pro děti)
• Draculův švagr (1970, povídková sbírka, řazená do sci-fi[4])
• Mořský vlk a veselá vdova aneb Proti všem (1970)
• Hrdinové a jiní podivíni (1972)
• Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka (1973; 1991 přeprac. a zkrác. vyd.; 1999–2000 rozšíř. na 4 díly, první dva díly obsahují kapitoly z pův. vyd.)
• Honorace z pastoušky (1975)
• Doktor od Jezera hrochů (1980)
• 99 národních specialit sovětské kuchyně (1981, s A. Vlčkovou; 1986 rozšíř. s tit. 3x 99 národních specialit sovětské kuchyně, s A. Vlčkovou a O. Dufkem)
• Rodiče se zbláznili! (1982)
• Nejkrásnější dívka ve střední Evropě (1982)
• Dívka na vdávání (1983; 2000 s tit. Nemravná dívka na vdávání)
• Muž, který se topil (1985)
• Starosti korunovaných hlav (1986)
• Šance jako hrom (1989)
• Příšerná smrt krásné dívky (1990)
• Vražda mlsného humoristy (1990)
• Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky (1990, dramatizace)
• Černí baroni (1990, text-appeal, s J. Somešem a J. Bauerem)
• Ještě máme, co jsme chtěli (1991, 1999 s tit. Kam to kráčíš, Kefalíne? aneb Ještě máme, co jsme chtěli)
• Lásky černého barona. Příběhy Romana Kefalína z let 1947 až 1952 (1991)
• Říkali mu Terazky aneb Šest půllitrů u Jelínků (Černí baroni II. díl - 1991)
• Žáci Kopyto a Mňouk, postrach Posázaví (1991)
• Tlustý muž pod Jižním křížem (1991)
• Rakev do domu (1991)
• Sexbomba na doplňkovou půjčku (1991)
• Poručíme větru, dešti… aneb V bouři kulturní revoluce (1991, s tit. Růžové sny pilného hňupa aneb Poručíme větru, dešti…1999)
• Šlo mi o krk, pánové(1991)
• Zazvoňte mi umíráčkem! (1992)
• Žáci Kopyto a Mňouk na stopě (1992)
• Unesli Mňouka, Baskerville! (1992)
• Na nebožku vypadáte skvěle! (1992)
• Černý baron od Botiče (vzpomínky, b. d., 1993; 2007 rozšíř. s tit. Zrovna teď musíš čůrat?)
• Pět sekyr poručíka Hamáčka (Černí baroni III. díl - 1993)
• Žáci Kopyto a Mňouk opět zasahují (1993)
• Kopyto, Mňouk a černá magie (1995)
• Kopyto, Mňouk a mimozemšťané (1995)
• Válka skřetů (1996)
• Kdo se bojí, nesmí na hřbitov (1996)
• Jak byli vyhubeni draci v Čechách (1996)
• Příliš tlustý dobrodruh (1996, rozšířené vydání obsahující Tlustého muže pod Jižním křížem (1991) a nově druhou část nazvanou Tlustý muž opět na cestách)
• Kopyto, Mňouk a lesní netvor (1996)
• Kopyto, Mňouk a maharadžova pomsta (1996)
• Kopyto, Mňouk a tajemství džungle (1997)
• Kopyto, Mňouk a vesmírná brána (1997)
• Kopyto, Mňouk a divá Elvíra (1997)
• Draculův zlověstný doušek (1997)
• Kopyto, Mňouk a ohnivý myslivec (1998)
• Kopyto, Mňouk a Indiáni (1998)
• Černí baroni po čtyřiceti letech (Černí baroni VII. díl, 1998)
• Černí baroni těsně před kremací (1999)
• Kopyto, Mňouk a Ryšavý upír (1999)
• Kopyto, Mňouk a akta X (1999)
• Kopyto, Mňouk a únos policajtovy ženy (1999)
• Kam kráčíš Kefalíne? (Černí baroni V. díl - 1999)
• Růžové sny pilného hňupa, anebo Poručíme větru, dešti (Černí baroni VI. díl - 1999)
• Pokušení z vesmíru (2000)
• Stoletý major Terazky (2000)
• Dejte napít Babinskému (2001)
• Děs čiší z minulosti aneb Reinkarnace (2001)
• Zubatá za krkem (2001)
• Kopyto, Mňouk a konec světa (2001)
• Tatínek je úchyl, Tajemství ohnivých koulí (2002)
• Terazky na Hrad (2002)
• Terazkyho poslední džob (2002)
• Pozor! Zlý pavouk (2002)
• Kopyto, Mňouk a keltští duchové (2002)
• Antikuchařka aneb Žvanec – náš nepřítel (2003)
• Abychom úplně nezpustli (2003, humorný průvodce etiketou)
• Terazky v tunelu doktora Moodyho (2003)
• Nesmiřitelný Terazky (2003)
• Černí baroni útočí na obrazovku (vzpomínky, 2003)
• Draculův temný stín (2003)
• Kopyto, Mňouk a hromada zlata (2003)
• Kopyto, Mňouk a Stříbrňáci (2003)
• Z archívů krále humoru 2 (2003)
• Kopyto, Mňouk a náměsíčníci (2004)
• Kopyto a Mňouk v jihlavských katakombách (2004)
• Blanka, oběť sexuálního harašení (2004)
• To v pohádkách nebylo! (2004)
• Kostlivec v kredenci (2004, + J. Kos a Š. Zavadil)
• 100 nejlepších hororů (2004)
• Lásky Černého barona (Černí baroni IV. díl - 2004)
• Stoletý major Terazky (Černí baroni IX. díl - 2004)
• Proč se to říká? (2005, přísloví a rčení; původně na pokrač. v čas. Dikobraz 1975–77)
• Jak to, že jsme tady? (2005, původně na pokrač. v čas. Dikobraz 1977–81)
• Markýz de Sádlo (2005)
• Stařec a moře piva (2005)
• Kopyto, Mňouk, sumo a čáry (2005)
• Kopyto, Mňouk a zaživa pohřbený fakír (2005)
• Hajlující upír (2006)
• Harry Fotr (2006)
• Přesýpací strejda (2006)
• NEPRAKTYcká historie (2006)
• Kopyto a Mňouk honí superhvězdu (2007)
• S Nepraktou za zvířenou (2007)
• S Nepraktou in flagranti (2008)
• S Nepraktou u výprasku (2008)
• S Nepraktou v mokrém živlu (2008)
• Hrdinové a nebojsové (2008)
• Lásky komické a tragické (2008)
• Vodník Fanda (2009)

• Nové příběhy Seka a Zuly (2010)
• Draculův poslední doušek (2011)
• Kouzelný míč - kreativní komiks (2016)
• Přátelé z pravěku – Pravěk ve slavném komiksu pro děti (2016)
• Šumavský upír - 3x 100 hororů - I. díl (2017)
• Čertova bažina - 3x 100 hororů - II. díl (2017)
• Koktavé strašidlo - 3x 100 hororů - III. (2017)
• Tajemství ohnivých koulí (2018)
• Zlatá vydra (2019)
• Půlnoční jezdec (poslední rukopis nalezený v půzůstalosti autora, 2022)

Dlouho žil na pražském Chodově; několik dní před jeho smrtí v říjnu 2009 mu bylo uděleno čestné občanství MČ Praha 11.[5]

21. dubna 2010 bylo na jeho počest pojmenováno prostranství na Chodově mezi ulicemi Skřivanova a Lažanského, Švabinského a 7. května.[6]

Na tomto náměstí byla 14. října 2010 odhalena jeho busta od českého sochaře Miroslava Pangráce.[7]

Miloslav Švandrlík je pohřben na hřbitově u kostela Nejsvětější Trojice v Kutné Hoře.[8]