Mirošovice (Hrobčice)
Mirošovice (dříve také Mirešovice, německy Miroschowitz) jsou malá vesnice, část obce Hrobčice v okrese Teplice. Nachází se asi 1,5 kilometru jižně od Hrobčic. Prochází zde silnice II/257. V roce 2011 zde trvale žilo 109 obyvatel.
| Mirošovice | |
|---|---|
 Střed vesnice s kostelem svatého Vavřince | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Hrobčice |
| Okres | Teplice |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Zeměpisné souřadnice | 50°30′19″ s. š., 13°46′53″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 109 (2011)[1] |
| Katastrální území | Mirošovice (3,11 km²) |
| PSČ | 417 57 |
| Počet domů | 43 (2011)[1] |
  Mirošovice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 48194 |
| Kód k. ú. | 648191 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mirošovice je také název katastrálního území o rozloze 3,11 km².[2]
Historie
První písemná zmínka o Mirošovicích pochází z roku 1207, kdy vesnice patřila oseckému klášteru. Nachází se v listině, kterou papež Inocenc III. klášteru potvrdil desátky z vína. Od čtrnáctého století byli majitelé vsi spojeni s držiteli mirošovické tvrze, později přestavěné na zámek. Až do roku 1599 století jimi byli Mirošovští z Mirošovic, po nich následovali Kaplířové ze Sulevic, Šternberkové, Martinicové a Ditrichštejnové.[3] Během třicetileté války vesnice částečně zpustla, ale podle berní ruly z roku 1654 v ní stálo dvanáct obydlených chalupnických usedlostí. Další tři chalupnické a jeden selský statek byly pusté. Roku 1669 vesnici koupili Lobkovicové, kteří ji připojili ke svému bílinskému panství, ke kterému Mirošovice patřily až do zrušení patrimoniální správy.[4]
Jádro vsi tvoří malá náves se zástavbou zemědělských usedlostí. Dominantou návsi je kaple svatého Vavřince a k jihozápadními rohu přiléhá rozlehlý zámecký areál. Menší chalupnické a domkářské usedlosti stojí především podél silnice z Chouče a na úbočí Králičího vrchu. Sídelní strukturu Mirošovic nenarušily demolice ani novostavby, takže si vesnice uchovala charakter typický pro předhůří Českého středohoří.[4]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 208 obyvatel (z toho 104 mužů), z nichž bylo 36 Čechoslováků, 169 Němců a tři cizinci. Až na dva evangelíky a deset lidí bez vyznání se ostatní hlásili k římskokatolické církvi.[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 236 obyvatel: 82 Čechoslováků, 149 Němců a pět cizinců. Převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také deset evangelíků, čtyři členové církve československé, tři židé, jeden člen jiných nezjišťovaných církví a jeden člověk bez vyznání.[6]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 230 | 208 | 212 | 219 | 254 | 208 | 236 | 179 | 169 | 171 | 109 | 113 | 115 | 109 |
| Domy | 37 | 41 | 37 | 37 | 38 | 39 | 41 | 44 | . | 41 | 33 | 41 | 40 | 43 |
| Počet domů z roku 1961 je zahrnut v domech místní části Hrobčice. | ||||||||||||||
Pamětihodnosti
- Nad návsí stojí kaple svatého Vavřince[9] postavená majiteli bílinského panství roku 1708. Kaple je jednolodní s odsazeným, polygonálně uzavřeným presbytářem.[10][9]
- V jižní části vesnice stojí hospodářský dvůr s mirošovickým zámkem, který vznikl přestavbou pozdně gotické tvrze z konce 15. století. V 17. století proběhly za Lobkoviců barokní úpravy interiérů. Ve druhé polovině 20. století v areálu hospodařil státní statek a družstvo Jednota. Objekt nebyl udržován, a postupně se dostal do havarijního stavu. [11]
- Usedlost čp. 21 je památkově chráněný[12] dům na východní straně návsi. Má zděné přízemí a hrázděné patro, podél kterého vede pavlač. Štít kryje lomenice.[4]
- Socha svatého Antonína Poustevníka, umístěná před domem čp. 21 pochází z roku 1716 a jejím autorem byl Jan Adam Dietz.[13]
- Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice na návsi pochází z první čtvrtiny osmnáctého století.[4] V roce 2010 byl zrestaurován.
Reference
- Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-05.
- Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Mirošovice – zámek, s. 320.
- PEŠTA, Jan. Encyklopedie českých vesnic. 1. vyd. Díl IV. Ústecký kraj. Praha: Libri, 2009. 351 s. ISBN 978-80-7277-151-6. S. 166.
- Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 205.
- Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 56.
- Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 410, 411.
- Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 314.
- MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 220.
- Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Mirošovice, s. 395.
- ÚLOVEC, Jiří. Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech. Svazek 1. A–M. Praha: Libri, 2003. 504 s. ISBN 80-7277-099-3. Kapitola Mirošovice, s. 472–476.
- Dům [online]. Národní památkový ústav [cit. 2022-02-08]. Dostupné online.
- Socha sv. Antonína Paduánského [online]. Národní památkový ústav [cit. 2022-02-08]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Mirošovice na Wikimedia Commons
- Katastrální mapa katastru Mirošovice na webu ČÚZK
