Mínótauros

Podle legendy Pásifaé, manželku krétského krále Mínóa svedl bílý býk. Po čase porodila zrůdného syna – člověk s lidským tělem a býčí hlavou. Nazvali jej Mínótauros. Král si nechal od proslulého athénského stavitele a sochaře Daidala vybudovat spletitý Labyrint, do kterého pak nevlastního krvelačného syna uvěznil. Tak ho schoval i před zraky svých poddaných. Nevěrné královně Pásifaé připravil král Mínós rafinovanou a krutou smrt.

Mezi Krétou a Athénami vypukla válka poté, co byl na hrách v Athénách zabit syn krále Mínóa – Androgeós. Athény padly a byla na ně uvalena povinnost – každoročně museli posílat na Krétu sedm dívek a sedm chlapců.

Až jednou se k vylosovaným nešťastníkům dobrovolně připojil hrdina Théseus syn athénského krále Aigea a byl rozhodnut Athény tohoto trestu zbavit. Krétský král ho celkem vlídně přijal, popřál mu štěstí, avšak upozornil ho, že možná Mínótaura zabije, ale sotva se dostane z labyrintu ven.

S pomocí bohyně Afrodíté padla Théseovi do oka královská dcera Ariadna a i ona se do něj zamilovala. Tak se stalo, že v předvečer mu dala kouzelný meč a přidala klubko nití, které za sebou bude rozmotávat a tak najde zpáteční cestu.

Ráno byly oběti odvedeny k labyrintu, ale dovnitř vstoupil jen Théseus, odvíjel Ariadninu nit a tmavými vlhkými chodbami se dostal až k obludě a Mínótaura v těžkém souboji zabil.

Dostal se šťastně ven a byl všemi šťastně vítán. Král mu poděkoval za zabití netvora a zrušil povinnou každoroční oběť. Dál už ale tolik štěstí neměl. Ariadna chtěla odplout s Théseem, ale noc před odplutím jí ve snu Athéna přikázala, ať nikam nejezdí. Místo toho se druhý den stala manželkou boha vína Dionýsa. Theseus se vracel sám, a protože nechal na lodi černé plachty, znamení vlastní smrti, jeho čekající otec král Aigeus se žalem vrhl do moře. I sám Théseus po letech kralování a mnohých hrdinských dobrodružství neslavně zahynul a byl svržen do moře jako jeho otec.

Z antiky se zachovalo mnoho zobrazení Mínótaura.

• malba na Attické číši Théseus zabíjí Mínótaura z počátku 5. stol. př. n. l. (dnes v archeologickém muzeu v Athénách)
• socha Mínótauros asi z 3.-2. stol. př. n. l. (dnes ve Vatikánském muzeu)
• z moderních malířů zobrazili Mínótaura mnohokrát Henri Matisse a zejména Pablo Picasso
• V mnoha moderních románech a povídkách žánru fantasy vystupují mínótaurové jako rasa antropomorfních bytostí, zpravidla větších a statnějších než lidé, s rohy a býčím obličejem. Obvykle nejsou nepřáteli lidí ani se neživí lidským masem, jsou však často bojovní a tvrdohlaví. Jedná se například o slavné Letopisy Narnie od C. S. Lewise nebo romány Richarda A. Knaaka Minotaur Kaz a Země minotaurů.

• Mahiša: démon z indické mytologie s hlavou buvola, který se pokusil ovládnout svět, ale byl zabit bohyní Durgou.
• Sarangay: démonická bytost z filipínského folklóru v podobě muže s býčí nebo buvolí hlavou. Podle pověstí často hlídá poklad a zloděje, který by se mu ho pokusil uzmout, probodne svými rohy.

• Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll: ABC antiky, Ivo Železný, Praha 2005, ISBN 80-237-3938-7
• Publius Ovidius Naso: Proměny
• Rudolf Mertlík: Starověké báje a pověsti, Argo, Praha 2014, ISBN 978-80-257-1087-6
• Vojtěch Zamarovský: Bohové a hrdinové antických bájí, Deus, Praha 2013, ISBN 978-80-87408-26-1

• Mínóův labyrint

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mínotaurus na Wikimedia Commons