Kniha hodinek

Zvěstování Panny Marie (Hodinky vévody z Berry, kolem 1400)

Od 13. století přibývalo věřících, kteří žili jako laici, nicméně chtěli napodobit kleriky a řeholníky a během dne se modlit jednotlivé „hodinky“ božského oficia. Pro jejich potřeby vznikaly zjednodušené pobožnosti, napodobující strukturu oficia za výrazného zjednodušení: tyto „hodinky“ se obvykle nemění v závislosti na dni v týdnu a církevním kalendáři, soustředí se na některé téma blízké dobové zbožnosti a bývají více či méně zkrácené. (Téměř stejnou délku jako denní porce „velkého“ oficia zachovává malé mariánské oficium. Ostatní „hodinky“ bývají výrazně kratší.)

Pro zámožné a významné věřící se tyto modlitby pro soukromou pobožnost od 14. století psaly do bohatě zdobených knih. Jak se šířilo umění číst i obliba soukromých pobožností, zhotovovaly písařské dílny stovky „knih hodinek“, zejména ve Francii a ve Flandrech, nejprve latinsky, potom i v národních jazycích. Tento trend vyvrcholil v 15. století. Další rozšíření knih hodinek umožnil vynález knihtisku.

Seslání Ducha svatého (Hodinky vévody z Berry, kolem 1400)

Měsíc srpen – lov (Hodinky vévody z Berry, kolem 1400)

Typické hodinky obsahovaly kalendář a zkrácený program klášterních modliteb: čtení evangelií a výběr žalmů, pobožnost k Panně Marii, ke svatému Kříži, ke Všem svatým, pobožnost za zemřelé a často i modlitby a pobožnosti k místním světcům, patronům atd.

Protože hodinky byly určeny k meditaci a soukromé modlitbě, byly často zdobeny obrázky, které meditaci podporovaly. Hodinky tak představují i vrchol knižního malířství a iluminátorství pozdní gotiky v 15. století, patrně nejslavnější jsou Přebohaté hodinky vévody z Berry (kolem 1400).

Moderní obdobu hodinek vytvořil americký trapistický mnich a spisovatel Thomas Merton, A Book of Hours.

Oplakávání Krista (Hodinky vévody de Rohan, 1435)