Minggadari

Minggadari pocházel z mongolského rodu Sirut, jeho otec Bobotu († 1627) byl kapitánem roty v mongolské bílé korouhvi v říši Čching.[1]

Minggadari zdědil otcovo postavení, roku 1638 se účastnil výpravy mandžuského vojevůdce Jota přes čínskou zeď na jih Č’-li, 1642 byl účastníkem další invaze pod velením Abataje. Roku 1644, když čchingská armáda překročila Velkou zeď a dobyla Peking, byl pověřen pronásledováním čínského vojevůdce a protimingského povstalce Li C’-čchenga v němž uspěl a 1646 ho proto povýšili na náměstka ministra vojenství.[1]

Poté dostal za úkol potlačit povstání mongolského kmene Sunidů, což se podařilo roku 1648. Po návratu byl jmenován velitelem mongolské bílé korouhve. Roku 1650 se stal ministrem vojenství a od roku 1652 členem rady princů a ministrů a současně vikomtem 2. stupně. Následujícího roku však o ministerský úřad přišel.[1]

Byl vyslán do Ninguty a na jaře 1655 vytáhl proti ruským kozákům, kteří přezimovali v Kumarsku na Amuru. Obléhání jejich pevnosti však bylo neúspěšné a Minggadariho armáda se musela stáhnout.[2] Přesto byl roku 1656 jmenován ministrem závislých držav. Roku 1659 byl vyslán do boje proti Čeng Čcheng-kungovi.[1] Roku 1660 se vrátil na ministerstvo závislých držav a následující rok se opět stal ministrem vojenství.

Podruhé ministerskou funkci vykonával šest let, dokud roku 1667 nerezignoval na své funkce. O dva roky později zemřel. Jeho zásluhy o čchingskou říši císař Kchang-si ocenil udělením posmrtného jména Min-kuo (čínsky pchin-jinem Mǐnguǒ, znaky 敏果).[1]