Miluška Havlůjová

Její otec Jaroslav byl majitelem pily a za druhé světové války spolupracoval s odbojáři. Během války ukrýval v okolí Rožmitálu někdy i více než padesát lidí, kterým hrozilo pronásledování režimem.[2] Společně s Arnoštem Schwarzenbergem z Tochovic, který vlastnil poblíž panství, stavěli v lesích uprchlické bunkry. Gestapo ho však objevilo a vypsalo na něj odměnu 10 000 marek.[3] Naštěstí byl včas varován a stihl se ukrýt, tudíž ho gestapo nenašlo. To bohužel neplatilo pro matku Milušky Havlůjové, která byla až do roku 1945 vězněna v Terezíně.

Rodinná pila byla zestátněna a Miluška nesměla vystudovat vysokou školu. Otec Jaroslav Pompl byl zatčen a na základě absurdních důkazů 23. prosince 1948 odsouzen na rok nucených prací. [4]

Miluška Havlůjová začala pracovat jako manekýna v podniku Textilní tvorba v Praze. V roce 1950 se vdala a o rok později se jí narodil syn Tomáš.[5] Roku 1953 byla i se synem zatčena členy StB, kteří ji odvezli na výslech do Bartolomějské ulice.[4] Pro malého syna Tomáše to byl tak děsivý zážitek, že mu to způsobilo doživotní trauma.[5]

Miluška Havlůjová byla odsouzena 27. listopadu 1953, za „pokus o přečin pobuřování proti republice” a byla uvězněna pět let ve věznici v obci Svatý Jan pod Skálou, jež sloužila převážně jako nemocnice pro vězně s vážnými chorobami. Nakazila se zde tuberkulózou a dlouhé roky se pak musela léčit.[3] Vztah se synem Tomášem se z důvodu její nepřítomnosti zhoršil a dlouho trvalo, než se znovu obnovil.[3]

Miluška Havlůjová byla propuštěna 1. března 1955 na amnestii prezidenta Antonína Zápotockého. Její otec opustil vězení až v roce 1960, přičemž v roce 1965 zemřel.[3]

Po pádu komunistického režimu se Miluška Havlůjová stala v roce 1992 starostkou obce Rudná u Prahy a tento úřad zastávala až do roku 1998.

• Miluška Havlůjová na stránkách ÚSTR
• Miluška Havlůjová na stránkách MyJsmeToNevzdali.cz
• Miluška Havlůjová na YouTube
• Miluška Havlůjová s ředitelem Post Bellum Mikulášem Kroupou v pořadu Krásné ztráty (2012) na webu ČT