Milovan Djilas

Milovan Đilas, přezdívaný Đido (srbsky Милован Ђилас, výslovnost [mîlɔʋan dʑîlaːs]IPA; 4. června 1911, Podbišće, Kolašin, Černá Hora – 20. dubna 1995, Bělehrad) byl jugoslávský srbský politik z Černé Hory a marxistický teoretik.

Milovan Djilas
Stranická příslušnost
Členství	Svaz komunistů Jugoslávie (1932–1954)
Narození	12. června 1911 Podbišće
Úmrtí	20. dubna 1995 (ve věku 83 let) Bělehrad
Národnost	Srbové
Choť	Mitra Mitrovićová (1936–1952)
Příbuzní	Aleksa Djilas Bećo a Milivoje Djilas Minjo (sourozenci)
Alma mater	Bělehradská univerzita
Profese	politik, politický komisař, politolog, spisovatel a básník-právník
Náboženství	Srbská pravoslavná církev
Ocenění	Partyzánská pamětní medaile 1941 (1941) Řád národního osvobození Řád bratrství a jednoty Řád za statečnost Řád partyzánské hvězdy … více na Wikidatech
Commons	Milovan Đilas
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Djilas patřil mezi významné členy meziválečné komunistické strany v Jugoslávii. Ta byla pod neustálým tlakem zvenčí a dlouhou dobu byla i zakázána. Djilas byl tehdy zatčen, léta 1933 až 1936 strávil ve vězení. Později se mu podařilo dostat ve stranické hierarchii stále výše a výše, roku 1938 byl zvolen do ústředního výboru strany, o dva roky později pak byl i členem politbyra. Po napadení země nacisty a jejich spojenci pomohl Titovi s organizací ozbrojeného odporu.

Patřil k vůdcům jugoslávských partyzánů za druhé světové války, byl členem poválečné vlády Jugoslávie. V rámci komunistické strany byl jedním z jejích hlavních ideologů.[1] Už v 50. letech v období liberalizace a roztržky se Sovětským svazem zahájil rozsáhlou kritiku systému, která byla zveřejňovaná v tehdejším deníku Borba. Đilas napadal vůdčí úlohu strany a vyslovoval se víceméně pozitivně systému více politických stran[2]; vyžadoval ještě větší liberalizaci systému.[3] V období sbližování Jugoslávie se Sovětským svazem jeho kritika zesílila. Kromě vydání knihy Hovory se Stalinem se vyjádřil také velmi pozitivně o revoluci v Maďarsku a odsoudil zahraniční intervenci, kterou Jugoslávie nepřímo podpořila. Bylo proto jisté, že se stal již pro stát nevhodný. Jeho osud zpečetilo zasedání 3. pléna SKJ v lednu 1954; o dva měsíce později byl zbaven všech funkcí.[1] Později byl zatčen, tak ve vězení nadále pokračoval v psaní dalších děl, která měla analyzovat stav východoevropských komunistických systémů. V nich se snažil poukázat na nerovnost, která byla tolik v rozporu s oficiální propagandou všech tehdejších vlád.

Kromě problémů v raných letech existence Jugoslávie se dostal do problémů i na počátku let osmdesátých. Nacionalistické tendence tehdy začaly dosahovat zcela nebezpečných úrovní; Đilas přednášel právě o těchto rizicích a opět se stal nepřítelem. Jeho přednášky navštěvovali mnozí v budoucnu významní lidé, mezi které patřil tehdy například i Vojislav Šešelj.

Byl proto několikrát odsouzen a vězněn; stal se disidentem a jedním ze světově nejznámějších kritiků komunistického politického systému. Jeho rozsáhlé práce jsou zdrojem informací o historickém vývoji Jugoslávie v polovině 20. století. Žil v Itálii^[zdroj?] a tam se věnoval rozvíjení myšlenek marxismu a odstranění třídních rozdílů. Mnohé jeho práce měly publicistický charakter,[4], kromě toho byl ale také i aktivním spisovatelem. Đilasův román Crna Gora (1980), překlad Miltonova Ztraceného ráje (1989) a román Izgubljene bitke (1994), byly přeloženy do celé řady cizích jazyků. Přestože byl Đilas obvyklým zdrojem kritiky jugoslávského komunistického režimu, začala se celá řada jeho publikací objevovat i v Jugoslávii samotné.