Millesimovský palác (Celetná)

Millesimovský (případně Caretto-Millesimovský nebo Cavrianovský) palác je vrcholně barokní budova v ulici Celetná 597/13, na Starém Městě, Praha 1. Je od roku 1964 chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

Millesimovský palác
v Celetné ulici
Millesimovský palác
v ulici Celetná
Účel stavby

městský palác

Základní informace
SlohBaroko, klasicismus
Architektizřejmě Anselmo Martin Lurago nebo František Ignác Prée
Výstavba– přestavba do dnešní podoby kolem roku 1756
StavebníkCavrianiové
Další majiteléCaretto-Millesimové
Současný majitelUniverzita Karlova
Poloha
AdresaCeletná 597/13
Praha 1, Staré Město
110 00  Praha 1, Česko Česko
UliceCeletná a Štupartská
Souřadnice50°5′14,3″ s. š., 14°25′26,4″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky38684/1-328 (PkMISSezObrWD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dějiny a popis paláce

Portál v Celetné
Zadní průčelí ve Štupartské (vlevo)

Palác je čtyřkřídlý objekt s hlavním křídlem v Celetné, zadní křídlo je ve Štupartské. V místě dnešního paláce stávaly dva nebo možná tři románské domy, na jejichž základech vznikl jediný gotický objekt, později renesančně upravený. Vlastnili ho Černínové, pak Hrzánové z Harrasova a v 17. století se dostal do majetku Vratislavů z Mitrovic.[1] V 1. polovině 18. století se stal majitelem hrabě Kryštof Cavriani a palác pak prošel palác barokní úpravou, jejímž autorem byl patrně Anselmo Martin Lurago nebo František Ignác Prée.

Téměř hotový palác koupil Jan Josef Caretto-Millesimo, který přestavbu roku 1756 dokončil a nad vstup nechal osadit svůj znak.

V 19. století se v paláci provozovalo šlechtické kasino a luxusní restaurant. V roce 1848 bydlel v zadní části kněz a profesor matematiky Josef Jandera.[2]

V 70. letech 20. století byl palác upraven jako školní zařízení, dvůr byl zastropen a byla tu vybudována knihovna;[3] sídlil tu Ústav marxismu-leninismu.[4] Od roku 1990 prostory paláce využívá Univerzita Karlova.[5]

Na budově je umístěna pamětní deska s nápisem:

CARETTO-MILLESIMOVSKÝ PALÁC
DO DNEŠNÍ BAROKNÍ PODOBY PŘESTAVĚN R. 1750 S POUŽITÍM GOTICKÝCH DOMŮ PRO RODINU CAVRIANIŮ. V ZÁPADNÍ ČÁSTI DOCHOVÁNO ROMÁNSKÉ JÁDRO DVORCE. V 19. STOLETÍ BYLO V TOMTO PALÁCI ŠLECHTICKÉ KASINO

Palác je dvoupatrový a uzavírá obdélné zastropené nádvoří. Východní boční křídlo má pultovou střechu, ostatní tři křídla sedlovou. Osmiosé hlavní průčelí do Celetné má v parteru monumentální kamenný portál s vytočenými pilíři a štítem stočeným do volut. Nad portálem je velká ozdobná kartuš s erbem rodu Carrettů. První patro má bohatou rokokovou štukovou výzdobu.

Průčelí do Štupartské ulice je naproti tomu jednoduché a bez ozdob, se sedmi okenními osami (některá okna jsou slepá). V přízemí se zachoval lomený gotický portál, napravo od něj je novodobě rekonstruované sdružené okno.

Dvorní fasády jsou obdobné jako průčelí do Štupartské, v jejich středu jsou nad korunní římsou nízké trojúhelné štíty.[1]

Z původní podoby se zachovalo také několik klenutých místností v přízemí (pozdně gotické, renesanční a vrcholně barokní klenby), několikery barokní dveře nebo ostění a parketové podlahy v patře paláce a  bohatě štukované stropy. Ve sklepě pod západním křídlem se zachoval i půdorys někdejšího románského domu. Štítové stěny v krovu jsou cihlové, pravděpodobně pozdně gotické.[3]

Odkazy

Externí odkazy

Reference

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-09-25]. Identifikátor záznamu 150682 : Palác Millesimovský. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
  2. Ruth (1903), s. 105
  3. Vlček (1996), s. 398
  4. Poche (1985), s. 168
  5. Millesimovský (Cavrianovský) palác. Královská cesta [online]. [cit. 2021-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-08.

Literatura

  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl 1. Praha: Pavel Körber, 1903. Dostupné online. S. 104–105.
  • Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy. Operativní příruční seznam ke Státnímu seznamu nemovitých kulturních památek. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1976. 332 s. S. 55.
  • POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 472 s. S. 168.
  • VLČEK, Pavel, et al. Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 639 s. ISBN 80-200-0563-3. S. 398–399.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.