Milá (Bečov)
Milá (německy Milay) je místní část obce Bečov v okrese Most v Ústeckém kraji. Nachází asi 12,5 km jihovýchodně vzdušnou čarou od centra města Mostu. Severovýchodně od vesnice se vypíná vrch Milá se stejnojmennou přírodní rezervací.
| Milá | |
|---|---|
 Celkový pohled z kopce Milá | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Bečov |
| Okres | Most |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Zeměpisné souřadnice | 50°25′50″ s. š., 13°45′6″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 53 (2011)[1] |
| Katastrální území | Milá (2,1754 km²) |
| Nadmořská výška | 340 m n. m. |
| PSČ | 434 01 |
| Počet domů | 26 (2011)[1] |
  Milá | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 1244 |
| Kód k. ú. | 601241 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Název
Název vesnice je odvozen z přídavného jména milá a německý tvar Milay vznikl z českého výrazu „v Milej“. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: Mila (1392), v Milé (1436), „ves celú… Milu“ (1571), „na vsi Mile“ (1598), Milay a Miley (1787), Milay nebo česky Miley (1833) a Milá nebo německy Millay (1854).[2]
Historie
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1392,[2] protože zmínka z roku 1381 se vztahuje ke vsi Milý na Rakovnicku.[3] Před rokem 1848 vesnice patřila k panství Bělušice. V letech 1850–1935 byla součástí okresu Teplice a v letech 1935–1960 okresu Bílina. Od roku 1960 je v okrese Most. Od poloviny 19. století do dvacátých let 20. století byla osadou obce Kozly. Poté se stala samostatnou obcí, až se od roku 1960 stala součástí obce Bečov.
Přírodní poměry
Studna na jihozápadním okraji vesnice je zdrojem ryze hořké vody s celkovým obsahem rozpuštěných látek 2,7 mg·l−1. Podle rozboru z roku 1969 voda kromě jiných látek obsahovala 203,4 mg·l−1 hořčíku a 102 mg·l−1 vápníku.[4]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 144 obyvatel (z toho 74 mužů), z nichž bylo 53 Čechoslováků, devadesát Němců a jeden cizinec. Až na jednoho člena nezjišťovaných církví byli římskými katolíky.[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 144 obyvatel: šedesát Čechoslováků a 84 Němců. S výjimkou dvanácti členů církve československé a pěti lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[6]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 124 | 166 | 152 | 154 | 160 | 144 | 144 | 88 | 92 | 34 | 14 | 11 | 22 | 53 |
| Domy | 21 | 23 | 28 | 29 | 28 | 27 | 32 | 27 | . | 14 | 9 | 23 | 25 | 26 |
| Počet domů z roku 1961 je zahrnut v domech místní části Bečov. | ||||||||||||||
Galerie
Partie ze vsi
Kaplička v Milé
Vesnice s kopcem
Odkazy
Reference
- Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Milá, s. 72.
- SVOBODA, Jan; ŠMILAUER, Vladimír. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek V. Dodatky. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960. 676 s. Heslo Milá, s. 239.
- KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. S. 155, 163.
- Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 205.
- Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 57.
- Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 406, 407.
- Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 309.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Milá na Wikimedia Commons
