Mikuláš Wurmser ze Štrasburku

Do Čech přišel z Alsaska jako měšťan štrasburský, v Žatci se oženil s pannou Anežkou a nějaký čas tam pobýval nebo alespoň s měšťany žateckými zůstal v kontaktu, protože v roce 1357 mu tamní rychtář a městská rada přiznávají právo na úroky z půjčky poskytnuté Janu Eberlinovi[2]. Byl pražským měšťanem a členem malířského bratrstva. V letech 1350– po 1360 pracoval jako malř, nejméně od roku 1357 jako významný dvorní malíř Karla IV. v Praze a na Karlštejně, císař jej nazýval svým malířem a dvořanem pictor familiaris. Roku 1359 mu císař uvolnil disponování majetkem a napsal, že jej potřebuje k práci na "místech a hradech". Roku 1360 mu císař pronajal na doživotí dvorec Mořina nedaleko Karlštejna. Byl ženatý, ale o potomcích není nic známo. Pravděpodobně je totožný s malířem Mikulášem, který byl v Praze zavražděn roku 1363.

Provedl část nástěnné výzdoby na hradě Karlštejně, v kapli sv. Kateřiny především portréty Karla IV., jeho manželek, dále tři takzvané Ostatkové scény, v nichž Karel IV. 1) Přijímá trn z Kristovy trnové koruny a relikvii z Dřeva sv. Kříže od francouzského dauphina. 2) přijímá relikvie od kyperského krále Petra I. z Lusignanu (?) nebo od krále Roberta I. z Anjou; 3) Vkládá relikvii z Dřeva Kristova kříže do svého zlatého oltářního kříže. Většina jeho prací byla zničena.

Někdy bývá ztotožňován s anonymním "Mistrem lucemburského rodokmene", který na Karlštejně vytvořil 64 imaginárních nástěnných portrétů členů lucemburského rodu od biblického Cháma až po Karla IV.[3] Tyto obrazy se dochovaly jen v kolorovaných kresbách ze 16. století v tzv. Heidelberském kodexu (Codex Heidelbergensis), jejich styl tedy nelze přesně určit.

Mikuláš Wurmser byl významným malířem vrcholné české gotiky. Podílel se na formování tzv. měkkého slohu, který dovršil Mistr Theodorik a přispěl k významu české české gotické malby v evropském kontextu a k šíření jejího vlivu na následující generace (např. Mistr Třeboňského oltáře i do sousedních zemí.