Michelle Bacheletová

Její matka Ángela Jeria byla archeoložkou a otec Alberto Bachelet důstojníkem u letectva.[4] V 11 letech v roce 1962 se spolu s rodiči dostala do USA, když byl její otec přidělen k vojenské misi při chilské ambasádě. V roce 1969 již maturovala zpět v Chile a začala studovat medicínu. Otec byl povýšen na generála a byl pověřen vládou Salvadora Allendeho organizováním přídělového systému potravin. Po převratu Augusta Pinocheta v září 1973 odmítl opustit zemi a byl uvězněn a obviněn ze zrady. Po měsících mučení zemřel v březnu 1974.

V lednu 1975 byla společně se svou matkou zadržena agenty tajné policie a odvezena do Villa Grimaldi, vězení pro politické vězně. Tam byla od matky oddělena a krátce vyslýchána a mučena. Později bylo oběma dovoleno odejít do Austrálie, kde žil matčin starší bratr.[5] V květnu 1975 se přesunuly do NDR, kde jim byl nabídnut azyl. Bacheletová žila v Postupimi, kde se od října 1976 v místní nemocnici připravovala na pokračování studií medicíny. Také se seznámila s chilským architektem Jorgem Dávalosem (také politickým uprchlíkem), kterého si v roce 1977 vzala. Od ledna 1978 studovala němčinu v Lipsku, kde se jí také v témže roce narodil syn Sebastián Dávalos. V říjnu 1978 se vrátila do Postupimi a začala studovat medicínu na Humboldtově univerzitě. Po půl roce studia obdržela povolení vrátit se zpět do vlasti.[6]

Po návratu pokračovala ve studiích medicíny, které úspěšně završila v roce 1982. Specializovala se na veřejnou zdravotní péči a pediatrii. Poté pracovala jako lékařka. V roce 1984 se jí narodila dcera Francisca Dávalos Bachelet, nedlouho poté se se svým manželem rozvedla. V letech 1985–1987 měla vztah s mluvčím Vlastenecké fronty Manuela Rodrígueze, ozbrojené složky Komunistické strany Chile[7]. Po znovunastolení demokracie v roce 1990 pracovala pro chilské ministerstvo zdravotnictví. V práci se seznámila s lékařem Aníbalem Henríquezem, stoupencem Augusta Pinocheta, se kterým měla v roce 1992 dceru Sofíu Henríquez Bacheletovou.[8] Jejich vztah po několika letech skončil. V roce 1996 začala studovat vojenskou strategii, krátce i jako stipendistka v USA. Po úspěšném zakončení studia začala pracovat na chilském ministerstvu obrany.

V březnu 2000 ji jako neznámou političku jmenoval ministryní zdravotnictví. V lednu 2002 se stala ministryní obrany. Koncem roku 2004 byla stranou oslovena jako potenciální kandidátka na prezidenta[9]. Kandidaturu přijala a odstoupila z vládní funkce, aby se mohla naplno věnovat volební kampani. V červenci 2005 se stala jediným kandidátem širší Koalice stran pro demokracii, když jediný protikandidát křesťanský demokrat z voleb odstoupil.

V prvním kole prezidentských voleb v prosinci 2005 většinu nezískala, ale jako nejúspěšnější kandidátka se 46 % hlasů postoupila do druhého kola voleb, spolu s pravostředovým kandidátem Sebastiánem Piñerou, politikem a miliardářem. V druhém kole v lednu 2006 se 53,3% zvítězila,[10] stala se tak vůbec první prezidentkou v historii země a sestavila vládu z členů Koalice stran pro demokracii, se stejným počtem mužských a ženských ministrů. V roce 2006 ji časopis Forbes označil jako dvacátou sedmou nejvlivnější ženu světa.[11]

Protože nemohla na základě ústavy kandidovat podruhé, zopakovala svůj volební úspěch až v roce 2013, kdy ve volbách se ziskem 62 % hlasů porazila Evelyn Mattheiovou, kandidátku vládnoucích konzervativců.[12] Úřadu se ujala v březnu 2014.[13]

• velmistr Řádu Bernarda O'Higginse – 2006 až 2010 a 2014 až 2018
• velmistr Řádu za zásluhy – 2006 až 2010 a 2014 až 2018

• velkokříž s řetězem Řádu bílé růže – Finsko, 2007[14]
• řetěz Řádu aztéckého orla – Mexiko, 2007
• vellkokříž s řetězem Řádu osvoboditele – Venezuela, 2007
• velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italkou republiku – Itálie, 9. října 2007[15]
• velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 7. listopadu 2007[16]
• velkokříž s řetězem Záslužný řád Maďarské republiky – Maďarsko, 2008
• velkokříž Řádu Vitolda Velikého se zlatým řetězem – Litva, 9. července 2008[17]
• čestný nositel Řádu říšské koruny – Malajsie, 2009[18]
• velkokříž Řádu nizozemského lva – Nizozemsko, 25. května 2009
• velkokříž Řádu Kristova – Portugalsko, 1. prosince 2009[16]
• velkokříž s řetězem Řádu osvoboditele generála San Martína – Argentina, 2010
• velkokříž s řetězem Národního řádu svatého Vavřince – Ekvádor, 2010[19]
• velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické – Španělsko, 26. února 2010[20]
• čestný společník Řádu Austrálie – Austrálie, 5. října 2012[21]
• velkokříž s řetězem Řádu Karla III. – Španělsko, 24. října 2014[22]
• Řád Serafínů – Švédsko, 10. května 2016
• velkokříž s řetězem Řádu svobody – Portugalsko, 30. března 2017[16]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michelle Bachelet na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Michelle Bacheletová na Wikimedia Commons