Micheál Martin

Narodil se roku 1960 v jihoirském Corku jako třetí z pěti sourozenců. Vyrostl v přilehlé oblasti Turners Cross, spadající do volebního obvodu, který od roku 1989 zastupoval ve sněmovně. Otec Paddy Martin (1923–2012) byl voják irské armády, zaměstnanec státního veřejného dopravce CIÉ a boxer s mezinárodní kariérou.[1] Matka Eileen „Lana“ Corbettová žila v letech 1929–2010.[2] Nejstarší bratr Seán i premiérovo dvojče Pádraig vstoupili do místní politiky v Corku.[3][4] Naopak dvě mladší sestry, Eileen a Máiréad, se v politice nikdy neangažovaly.[5] Po ukončení střední školy Coláiste Chríost Rí (Christ the King College) pokračoval studiem umění na University College Cork.[6]

Politicky aktivním začal být v době vysokoškolského studia. Stal se předním členem mládežnické organizace Ógra Fianna Fáil, jíž později předsedal.[7] Po zisku bakalářského titulu pokračoval magisterským studiem politické historie.[1] Následně začal vyučovat na chlapecké a katolické střední škole Presentation Brothers College v Corku.[7]

Na univerzitě navázal partnerský vztah s Mary O'Sheaovou, s níž se oženil v roce 1989, kdy se stal poslancem. Do manželství se narodilo pět dětí. V říjnu 2010 zemřela nejmladší sedmiletá dcera Léana na srdeční onemocnění v londýnské nemocnici Great Ormond Street Hospital.[8] O jedenáct dříve zemřel v dětském věku také syn Ruairí.[9]

V roce 2009 knižně publikoval diplomovou práci Freedom to Choose: Cork and Party Politics in Ireland 1918–1932.[10]

Jako první ministr zdravotnictví na světě prosadil od března 2004 zákaz kouření ve všech uzavřených prostorách včetně irských restaurací a barů. Rovněž tak zajistil vznik Úřadu pro zdravotní péči (Health Service Executive), zodpovědného za řízení všech typů veřejné zdravotní péče v Irsku. Během cesty do Latinské Ameriky v roli ministra zahraničí v únoru 2009, se stal prvním irským ministrem, který oficiálně navštívil Kubu.[11] V září téhož roku odletěl vyjednávat do Chartúmu se súdánskou vládu ve věci dárfúrského únosu humanitárních pracovnic organizace GOAL, Irky Sharon Comminsové a Uganďanky Hildy Kawukiké.[12] V roce 2010 se stal prvním ministrem zahraničí západního světa, jenž navštívil Pásmo Gazy od roku 2007, kdy nad ním převzalo kontrolu palestinské islamistické hnutí Hamás.[13]

V lednu 2011 rezignoval na úřad ministra zahraničí a po odstoupení Briana Cowena byl zvolen osmým vůdcem strany Fianna Fáil. V parlamentních volbách 2011 dovedl pak stranu k nejhoršímu výsledku v její 85leté historii, když v Dáilu ztratila 51 křesel odpovídající zisku 17,4 % platných hlasů.[14] Zlepšení následovalo v parlamentních volbách 2016 po více než zdvojnásobení mandátů z 21 na 44.[15] Parlamentní volby 2020 pak znamenaly těsné vítězství s 38 křesly, o jeden mandát více než druhá Sinn Féin.[16][17] Fianna Fáil pod jeho vedením vytvořila středopravicovou koaliční vládu s Fine Gael a Stranou zelených. Odvěcí rivalové střídající se od 30. let dvacátého století v kabinetu, Fianna Fáil a Fine Gael, se poprvé v historii dohodli na vládní spolupráci. Součástí dohody byla plánovaná výměna premiéra mezi těmito dvěma stranami v polovině volebního období, na konci roku 2022.[18][19][20]