Michał Kwiatkowski

Kwiatkowski je dvojnásobným evropským juniorským šampionem, z roku 2007 v silničním závodu a z roku 2008 v časovce. V roce 2009 se stal národním šampionem v silničním závodu do 23 let a také vyhrál etapu na závodu Okolo Slovenska. Profesionálem se stal v roce 2010 s týmem Caja Rural a o rok později se dostal do World Tour díky přestupu do týmu RadioShack. Za svůj nový tým získal třetí místo celkově na Driedaagse van West-Vlaanderen, Driedaagse Brugge–De Panne a Tour du Poitou-Charentes.

Před sezónou 2012 se Kwiatkowski přesunul do belgického týmu Omega Pharma–Quick-Step. Ve svém novém týmu zaujal vítězstvím v prologu na Driedaagse van West-Vlaanderen. Také získal 2. místo celkově na Tour de Pologne a 8. místo celkově na Eneco Tour.

Kwiatkowski začal sezónu ve skvělé formě, kdy získal 2. místo celkově na Volta ao Algarve. Následně získal 4. místo celkově na Tirrenu–Adriaticu a stal se nejlepším mladým jezdcem poté, co prokázal, že patří mezi nejsilnější vrchaře závodu. Dojel čtvrtý v etapě s cílem na Prati di Tivo a získal vedení v celkovém pořadí, avšak další den se ho musel vzdát ve prospěch Chrise Frooma. Kwiatkowski měl také solidní výsledky na jarních klasikách. Na Amstel Gold Race dokončil čtvrtý a o pár dní později získal páté místo na Valonském šípu. V červnu vyhrál poprvé v kariéře seniorský silniční závod na národním šampionátu.

Kwiatkowského skvělá forma mu pomohla k výběru pro účast na Tour de France. V prvním týdnu se stal lídrem soutěže mladých jezdců, avšak v 8. etapě se před něj dostal Nairo Quintana. V 11. etapě, individuální časovce, si Kwiatkowski vybojoval bílý dres zpět, ale v 15. etapě s cílem na Mont Ventoux se musel znovu sklonit před Quintanou.[2] I přesto dojel do cíle na celkovém 11. místě.

V roce 2014 Kwiatkowski vyhrál italskou klasiku Strade Bianche, když následoval útok Petera Sagana 20 km před cílem a následně mu ujel na závěrečném stoupání do Sieny.[3] Na klasikách Lutych–Bastogne–Lutych a Valonský šíp získal 3. místo, na klasice Amstel Gold Race dokončil na 5. místě.

V září se Kwiatkowski stal lídrem závodu Kolem Británie po vítězství ve 4. etapě ze sprintu skupinky 6 závodníků.[4] Závod nakonec dojel na celkovém 2. místě a vyhrál bodovací soutěž.[5]

Později toho samého měsíce se Kwiatkowski stal historicky prvním polským vítězem elitního silničního závodu na mistrovství světa v silniční cyklistice. 7 kilometrů před cílem zaútočil ve sjezdu a i přes blížící se stíhací skupinu se mu podařilo udržet si vedoucí pozici a cílovou pásku projel na prvním místě.[6] Prvním závodem v duhovém dresu byl pro Kwiatkowského monument Giro di Lombardia. Závod dokončil na 77. místě.[7]

Kwiatkowski na Tour de France 2015.

Jakožto úřadující mistr světa se Kwiatkowski rozhodl svůj začátek sezóny pojmout méně agresivně než o rok dříve a své hlavní cíle si stanovil blíže konci sezóny.[8] Etapové závody Volta ao Algarve a Paříž–Nice použil jako přípravu na klasikářskou sezónu. V obou závodech získal celkové 2. místo. V květnu si Kwiatkowski připsal prestižní vítězství na klasice Amstel Gold Race. Po posledním výjezdu na Cauberg se musel propracovat do malé vedoucí skupinky, v níž byl i obhájce triumfu Philippe Gilbert. Nedaleko od cíle se skupiny spojily a Kwiatkowski všechny ostatní z této patnáctičlenné skupinky porazil ve sprintu o vítězství. Mohl si tak připsat tuto nizozemskou klasiku do seznamu svých úspěchů.[9]

Na Tour de France se Kwiatkowskému nepodařilo získat žádný významný výsledek a závod opustil během 17. etapy.[10]

27. září 2015 bylo oznámeno, že se pro sezónu 2016 Kwiatkowski přesune do britské sestavy Team Sky.[11]

Na konci března Kwiatkowski vyhrál svou první dlážděnou klasiku v kariéře, a to E3 Harelbeke poté, co v cíli přesprintoval Petera Sagana, s nímž se odtrhnout z vedoucí skupiny 30 km před cílem.[12] V srpnu byl jmenován na startovní listině Vuelty a España 2016.[13] Společně se svým týmem vyhrál 1. etapu, týmovou časovku, a díky 4. místu ve 2. etapě se Kwiatkowski obléknul do červeného trikotu pro lídra celkového pořadí. Vedení však ztratil následující den a ze závodu odstoupil během 7. etapy kvůli zranění zad.[14] Tím zakončil pro něj složitou sezónu, v níž mu nemoc narušila účast v Ardenských klasikách a vedla k neúčasti na Tour de France.[15]

Kwiatkowski v cíli monumentu Milán – San Remo 2017, který vyhrál.

4. března 2017 Kwiatkowski vyhrál jednodenní závod Strade Bianche poté, co zaútočil ze čtyřčlenné skupiny favoritů přibližně 15 km před cílem a byl schopen si sám dojet pro vítězství v Sieně. Stal se tak druhým vícenásobným vítězem tohoto závodu po Fabianu Cancellarovi.[16] Později téhož měsíce vyhrál Kwiatkowski monument Milán – San Remo ve sprintu proti úřadujícímu mistru světa Peteru Saganovi (Bora–Hansgrohe) a Julianu Alaphilippovi (Quick-Step Floors) po společném útoku na Poggiu, závěrečném stoupání dne.[17] Získal tak své první kariérní vítězství na jednom z monumentů. 16. dubna získal Kwiatkowski 2. místo na klasice Amstel Gold Race poté, co byl ve sprintu o triumf poražen Philippem Gilbertem (Quick-Step Floors).[18]

Kwiatkowski byl díky svým úspěchům vybrán do sestavy Teamu Sky pro Tour de France, čímž splnil svůj cíl v týmu zajet si Tour s lídrem týmu Chrisem Froomem. Dařilo se mu hlavně v individuálních časovkách, když získal 8. místo v Düsseldorfu a 2. místo v Marseille. Do paměti fanoušků a médií se však zapsal jako "superdomestik" díky své masivní práci pro Frooma, hlavně ve 14. etapě do Rodezu, v níž svého lídra skvěle nachystal na závěr etapy, a v 15. etapě do Le Puy-en-Velay, v níž obětoval své zadní kolo Froomovi, jenž měl defekt na stoupání Col de Petra Talliade. 29. července Kwiatkowski vyhrál Clásicu de San Sebastián, když v cíli přesprintoval Tonyho Gallopina, Baukeho Mollemu, Toma Dumoulina a týmového kolegu Mikela Landu. O týden později pak podepsal tříleté prodloužení smlouvy s Teamem Sky.[19]

Kwiatkowski na Tour de France 2018.

V únoru se Kwiatkowski zúčastnil etapového závodu Volta ao Algarve, v němž se před poslední etapou pohyboval na celkové 2. příčce za týmovým kolegou Geraintem Thomasem. V poslední etapě se vydal do 31-členného úniku, který se zrodil v úvodních kilometrech závodu. Kwiatkowski si nakonec dojel pro etapové vítězství, díky čemuž se stal celkovým vítězem o minutu a 31 sekund před Thomasem.[20] V březnu Kwiatkowski znovu zbavil Thomase dresu lídra závodu, tentokrát na Tirrenu–Adriaticu. Thomas měl 1,5 km před vrcholem finálního kopce do Sarnana-Sassotetta mechanický problém, kvůli němuž ztratil 34 sekund na Kwiatkowského. Ten se stal novým lídrem závodu.[21] Kwiatkowski si své vedení udržel a závod celkově vyhrál.[22] V červenci hrál Kwiatkowski znovu klíčovou roli v podpoře na Tour de France, čímž napomohl Thomasovi k vítězství a Chrisi Froomovi k celkovému 3. místu.[23] O týden později, na začátku srpna, se Kwiatkowski zúčastnil svého domácího závodu, Tour de Pologne. Podařilo se mu vyhrát 4. etapu s prudkým vrcholovým cílem ve městě Szczyrk a své vedení úspěšně uhájil i v dalších etapách, závod tak celkově vyhrál.[24]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michał Kwiatkowski na anglické Wikipedii.

• Ineos Grenadiers
• E3 Harelbeke 2016

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Michał Kwiatkowski na Wikimedia Commons
• Michał Kwiatkowski – profil na ProCyclingStats