Michal Kalčok

Profesí byl obchodníkem ve Svätém Kríži nad Hronem.[3]

V parlamentních volbách v roce 1925 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do roku 1929.[4]

Za druhé světové války byl aktivní na okupovaném území Slovenska, které po první vídeňské arbitráži připadlo Maďarsku.[5] Agitoval ve prospěch maďarské vlády. Podle historické studie o dějinách maďarské okupace jižního Slovenska to bylo proto, že vlastnil zbytkový statek v regionu Gemeru a chtěl ho tak zachránit.[6] V květnu 1940 se ve slovenském tisku uvádí, že se Michal Kalčok stal předsedou Krajinské uherské slovenské strany, která má zastupovat etnickou slovenskou menšinu v Maďarsku.[7] Ustavující sjezd této strany se konal 28. dubna 1940 v Budapešti (název subjektu uváděn jako Uherská slovenská křesťanská lidová strana). V pramenech je zmiňován v maďarské podobě příjmení Kalcsók. Stal se předsedou strany, jedním z místopředsedů byl další bývalý ľudácký senátor Adolf Melíšek.[1] Kalčokova strana, i přes podporu maďarské vlády, nezískala mezi etnickými Slováky výraznější ohlas. Jejím skutečným motivem totiž byla snaha maďarských úřadů politicky a národnostně rozdělit etnické Slováky žijící od roku 1938 v hranicích Maďarska. Na východě slovenské jazykové oblasti to bylo pomocí konceptu samostatného slovjackého národa, na středním a jižním okraji slovenského etnického území to měla být právě Kalčokova politická platforma. Dominantní pozici mezi etnickými Slováky v Maďarsku si i přes to udržela skupina okolo časopisu Slovenská jednota a z něj vzešlá Strana slovenskej národnej jednoty.[8]