Michajlovský hřbitov v Jekatěrinburgu

Michajlovský hřbitov v Jekatěrinburgu (Михайловское кладбище в Екатеринбурге) je jeden z nejstarších hřbitovů v Jekatěrinburgu, správním centru Sverdlovské oblasti Ruské federace. Na hřbitově, který byl založen v roce 1865, se mj. nachází místo posledního odpočinku téměř čtyř set československých legionářů, kteří v letech 1918–1919 během občanské války v Rusku padli při bojích v Jekatěrinburgu a okolí.

Michajlovský hřbitov
v Jekatěrinburgu
Михайловское кладбище
Michajlovský hřbitov v Jekatěrinburgu,
v pozadí kostel Všech svatých
Lokalita
StátRuská federace
oblastSverdlovská
ObecJekatěrinburg
Zeměpisné souřadnice56°50′53,99″ s. š., 60°38′19″ v. d.
Specifikace
KostelVšech svatých
Odkazy
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Pietní místo bylo založeno v roce 1865 pod názvem „Новое кладбище“ („Nový hřbitov“). V letech 1886–1890 byl v areálu hřbitova vybudován pravoslavný hřbitovní kostel Všech svatých. Prostředky na jeho výstavbu věnoval kupec Fjodor Alexejevič Michajlov, podle kterého pak začali místní občané nazývat celý hřbitov.[1] První vklad ve výši 500 rublů složil Michajlov již v roce 1885, kdy se zotavil z těžké nemoci, později před svou smrtí v roce 1886 přidal ještě 300 rublů. Menšími částkami přispěli Alexandr Volkov, Jakov Andrejev a mnozí další jekatěrinburští kupci. Donátorům bylo vyhrazeno místo posledního odpočinku poblíž kostela. Celkové náklady na výstavbu chrámu činily 12 000 rublů. Kostel Všech svatých vysvětil 17. června 1900 biskup jekatěrinburský a irbitský Polykarp.[1]

V roce 1918 kostel vyhořel, opravy trvaly dva roky. Během oprav byl interiér kostela vyzdoben nástěnnými malbami, které vytvořeny podle námětů slavného ruského malíře Viktora Michajloviče Vasněcova.[1] Kostel byl nepřístupný mezi roky 1941–1944, v roce 1945 byl opět vysvěcen.[2] Podruhé byl uzavřen v roce 1961, zařízení kostela bylo poničeno a rozkradeno. Od roku 1965 sloužil kostel jako květinový stánek s nabídkou pohřebních věnců.[2] Hřbitovní kostel Všech svatých na Michajlovském hřbitově byl obnoven po roce 1989, potřetí ve své historii byl vysvěcen v listopadu roku 1990.[1] Při kostele působí nedělní škola a od roku 1997 také středisko místní charity, poskytující pomoc všem potřebným.

Na hřbitově se pohřbívalo od roku 1865 do roku 1960, později zůstala pouze možnost ukládat urny s popelem zesnulých do rodinných hrobů. V druhé polovině 20. století se dvakrát, a to v 50. a pak v 80. letech, orgány sovětské moci pokoušely hřbitov zlikvidovat.

Hřbitov

Hřbitov se nachází na Bljucherově ulici (původním názvem Берёзовский тракт) v městském obvodu Kirovskij rajon (Кировский район). Adresa kostela Všech svatých je Екатеринбург, улица Блюхера 6, hřbitov má adresu улица Блюхера 4.[2] Samotný hřbitov je poněkud zanedbaný, poblíž hlavního vchodu do areálu je umístěno nové kolumbárium.[3]

Původně měl hřbitov téměř čtvercové rozměry 330 × 350 metrů. Odhaduje se, že je zde pohřbeno kolem 18 000 osob, z nichž zhruba 7 000 není identifikováno. Mezi občany města, kteří byli pohřbeni na Michajlovském hřbitově, avšak místo uložení jejich ostatků není známo, je i významný uralský fotograf a filmový dokumentarista Veniamin Metenkov, zesnulý v roce 1933. Na Michajlovském hřbitově je uložena řada dalších představitelů společenského a vědeckého života města Jekatěrinburgu a Sverdlovské oblasti, jako například geolog a mineralog, profesor Konstantin Matvějev, geologové Volf a Olerskij nebo hudební skladatel Markian Frolov.

Na hřbitově byli pochováváni i někteří duchovní představitelé jekatěrinburského chrámu svaté Kateřiny. V letech druhé světové války zde bylo pohřbeno celkem 276 vojáků a důstojníků, zemřelých v jekatěrinburských nemocnicích na následky zranění. Jejich pozůstatky však byly z rozhodnutí sovětských orgánů v roce 1981 přemístěny do společného hrobu na Širokorečenském hřbitově.[3] V roce 1959 bylo na Michajlovském hřbitově v sektoru č. 17 pochováno sedm z devíti mladých lidí, studentů Uralského polytechnického institutu, členů výpravy Igora Ďatlova, kteří za záhadných okolností zahynuli během přenocování na úbočí hory Cholat Sjachl (Холат-Сяхл) v oblasti Severního Uralu. V roce 2013 byl na tomto místě pohřben i Jurij Judin, desátý účastník Ďatlovovy expedice, který jako jediný tragédii přežil, protože kvůli zranění nohy musel výpravu předčasně opustit. Zbylí dva účastníci Ďatlovovy výpravy Zolotarev a Krivoniščenko jsou pochováni na Ivanovském hřbitově.[3]

Pomník československým legionářům

V roce 2008 byl na Michajlovském hřbitově vystavěn pomník československým legionářům, padlým v Jekatěrinbugu během ruské občanské války.[3] Padlí legionáři byli v průběhu bojů pohřbíváni na vyhrazeném místě Michajlovského hřbitova, avšak po vítězství Rudé armády a ústupu bělogvardějských sil byly hroby Čechoslováků poničeny a pietní místo pak sloužilo k pohřbívání dalších osob. Památník legionářů byl za účasti představitelů českého státu i města Jekatěrinburgu slavnostně odhalen 17. listopadu 2008, náklady na jeho vybudování ve výši 3,5 miliónu korun uhradila česká strana.[4][5] Zde pohřbení jsou evidováni v Centrální evidenci válečných hrobů vedené ministerstvem obrany.[6]

Galerie


Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Михайловское кладбище (Екатеринбург) na ruské Wikipedii a Храм Всех Святых (Екатеринбург) na ruské Wikipedii.

  1. История храма [online]. [cit. 2020-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (rusky)
  2. Храм Всех Святых в Екатеринбурге [online]. [cit. 2020-11-28]. Dostupné online. (rusky)
  3. ИНТЕРЕСНЫЕ МЕСТА: Михайловское кладбище: мемориал в честь группы Дятлова [online]. [cit. 2020-11-28]. Dostupné online. (rusky)
  4. GAZDÍK, Jan; RYBÁŘ, Jan. Čeští legionáři získali pomník až po devadesáti letech. iDNES.cz [online]. 2008-11-18 [cit. 2020-11-28]. Dostupné online.
  5. prof. Ing. Bohuslav Veverka, DrSc., Ing. František Jedlička. Hřbitov a památník Obětí 1. světové války - čs. legionářů [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-12-15]. Dostupné online.
  6. Jekatěrinburg – seznam Obětí [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-12-15]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.