Michael Ballack

Byl to východoněmecký celek Chemnitzer FC, kde Ballack odstartoval svou kariéru. V první sezóně nezabránil sestupu do třetí ligy.[3]

V roce 1997 přestoupil Ballack do Kaiserslauternu, který se po roce v nižší soutěži vrátil do 1. Bundesligy. Pod vedením kouče Otto Rehhagela vyhrál Ballack svůj první německý titul.[4] V první polovině sezóny nebyl využívaný, na jaře si však získal místo v sestavě a v březnu 1998 debutoval v zápase proti Bayeru Leverkusen.[3]

V druhé sezóně si zahrál v Lize mistrů, kde Kaiserslautern skončil ve čtvrtfinále.[3]

V roce 1999 zamířil za částku v přepočtu 2,5 milionu liber do Bayeru Leverkusen, který v sezóně 1999/2000 usiloval o prvenství.[5] Během závěrečného kola v zápase proti Unterhachingu si Ballack vstřelil vlastní gól a titul tak slavil Bayern.[3] Ballack si záměrně provokativně vybral dres s číslem 13, ve kterém v minulosti nastupovala klubová legenda Rudi Völler.[6]

Leverkusen prožil památnou sezónu 2001/02, ve které tým postoupil do druhé skupinové fáze Ligy mistrů. Úvodní porážku 0:4 od Juventusu následovala domácí výhra 1:0 nad Deportivem La Coruña díky jedinému gólu Ballacka. Jako rozhodující se ukázala být výhra 3:1 v šestém utkání ve Španělsku opět proti Deportivu. Ballack v prvním poločase hlavou otevřel skóre, ve druhém nacentroval na druhý gól Olivera Neuvilla.[7] Ve čtvrtfinálové odvetě proti Liverpoolu se dvěma góly podílel na postupové výhře 4:2.[8] V prvním utkání na půdě Manchesteru United vyrovnal na 1:1, německý tým nakonec venku zahrál nerozhodně 2:2 a po domácí remíze 1:1 postoupil do finále vlivem pravidla o venkovních gólech.[9] Finálové vítězství ale Ballackovi odepřel Real Madrid v čele se Zinédinem Zidanem.

V Leverkusenu mu byla trenérem Klausem Toppmöllerem svěřena role ofenzivního záložníka a to se projevilo ve statistikách. Během tří let zde vstřelil 27 bundesligových gólů a 9 gólů přidal v pohárové Evropě.[10]

Navzdory zájmu ze strany španělských velkoklubů (Real Madrid a Barcelona) přestoupil do Bayernu Mnichov za částku v přepočtu přibližně 30 milionů liber.[5] Trenér Ottmar Hitzfeld dovedl bavorský tým v sezóně 2002/03 k zisku mistrovského titulu a navrch přidal triumf v domácím poháru.[11] Avšak další rok titul uloupil Werder Brémy.

V ročníku 2004/05 mu v záloze dělal společnost nadějný Sebastian Deisler,[12] dorazili také jeho bývalí spoluhráči z Leverkusenu: záložník Zé Roberto a stoper Lúcio, oba Brazilci. Zbylé dvě sezóny za Bayern vyhrál dvakrát mistrovský titul.[13][14] V závěrečných zápasech sezóny se do Ballacka opřeli příznivci Bayernu a dávali mu najevo svůj nesouhlas s jeho odchodem také pískotem.[15]

V roce 2006 opustil Ballack německý tým, aby zamířil jako volný hráč do Chelsea, která se měla pod vedením trenéra José Mourinha vydat na cestu za třetím titulem v řadě.[16] Týmy Real Madrid a Inter Milán o Ballacka také projevily zájem.[17] V londýnském klubu podepsal smlouvu na tři roky.[15] V polovině září si poprvé zahrál Ligu mistrů ve dresu Blues a gólem z penalty pomohl k výhře 2:0 nad Werderem Brémy.[18] O pár dní později obdržel v anglické lize první červenou kartu v kariéře po zákroku na Mohameda Sissoka z Liverpoolu, Chelsea přesto zvítězila 1:0.[19] V 9. kole proti Portsmouthu vstřelil první gól v Premier League a spolu s další posilou Ševčenkem zařídili vítězství 2:1.[20] Na jaře v dubnu se však zranil a rozhodl se podstoupit operaci kolena. Chelsea oslabila v bojích na čtyřech frontách a v anglické lize a v Lize mistrů skončila nakonec neúspěšná.[21]

Ballack se s aktivním fotbalem rozloučil 5. května v utkání s Norimberkem, v posledním 34. kole Bundesligy.[22]

Trenér Erich Ribbeck jej nominoval na Euro 2000. Ballack na turnaji odehrál 63 minut.[6] Německo nedokázalo postoupit ze skupiny a po remíze proti Rumunsku ještě dvakrát prohrálo.

Euro 2004 bylo pro Ballacka druhým evropským turnajem v kariéře. Do prvního klání proti Nizozemsku nasadil trenér Rudi Völler jen jednoho útočníka Kurányiho, za nímž hrál Ballack, zatímco na krajích zálohy se pohybovali Frings a Schneider.[23] Ballack byl pro soupeře hrozbou, ale střetnutí nakonec skončilo remízou 1:1.[24] Druhé utkání skupiny proti Lotyšsku Německo znovu nevyhrálo a jen remizovalo 0:0.[25] Proti už postupující České republice potřebovalo Německo zvítězit a byl to Ballack, kdo otevřel skóre po střele levačkou. Po Heinzově vyrovnání skončila Ballackova střela na pravé tyči Blažkovy brány, ale v závěru vsítil Baroš vítězný gól, který Němce nakonec poslal domů.[26]

Ballack s číslem 13 na MS 2006 proti Švédsku v osmifinále

Mistrovství světa v roce 2006 pořádalo Německo. Kapitán Ballack kvůli zraněnému lýtku nebyl trenérovi Jürgenu Klinsmannovi k dispozici pro úvodní utkání turnaje mezi Německem a Kostarikou.[27] Ve druhém skupinovém utkání proti Polsku byl přítomen v základní sestavě a přispěl k výhře 1:0. Během utkání trefil brankovou konstrukci a obdržel žlutou kartu.[28] Ve třetím utkání povedeným lobem vyřadil z akce dva ekvádorské obránce a nabíhající Miroslav Klose zvýšil vedení na 2:0. Německo vyhrálo třetí utkání 3:0 a Ballack byl jmenován mužem zápasu podle FIFA.[29] Proti Švédsku skončil jeho střelecký pokus díky zákroku gólmana Andrease Isakssona na tyči. Dva góly Lukase Podolskiho poslaly Němce do čtvrtfinále proti Argentině.[30] Argentina se dostala do vedení, ale v 80. minutě našel Ballackův centr Borowskiho a ten odhlavičkoval na Kloseho, který srovnal na 1:1. V závěru prodloužení byl v bolestech, ale po dvou minutách u postranní čáry se vrátil na závěrečné minuty nerozhodnutého prodloužení.[31] Ballack i Neuville v penaltovém rozstřelu uspěli, naopak Roberta Ayalu vychytal Jens Lehmann. Poté co uspěli Podolski a Borowski a naopak svoji penaltu nedal Esteban Cambiasso postoupili do semifinále právě Němci. Ballack byl znovu zvolen mužem zápasu.[32] Někteří argentinští hráči ale prohru neunesli a po penaltách konfrontovali zejména v rozstřelu úspěšné německé fotbalisty. Podle Ballacka začali provokace Argentinci.[33] Proti Itálii v semifinále nedokázal zabránit porážce 0:2 v prodloužení a mužstvo tak finále nedosáhlo.[34] Potíže s kolenem jej připravily o utkání o třetí místo, ve kterém Německo zdolalo 3:0 Portugalsko.[35]

Ballack byl zvolen do nejlepšího týmu turnaje podle FIFA jako jeden ze čtyř fotbalistů Německa.[36]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Michael Ballack na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarkt.com (anglicky) (německy)
• Profil hráče na Eurofotbal.cz (česky)
• Profil na stránkách FC Chelsea
• Official website Archivováno 24. 2. 2014 na Wayback Machine