Meyer de Haan
Meyer de Haan, též Jacob Meyer de Haan, vlastním jménem Meijer Isaac de Haan (14. dubna 1852, Amsterdam – 24. října 1895, tamtéž) byl nizozemský malíř, představitel Pont-Avenské školy a uměleckého směru cloisonismu.
Meyer de Haan | |
---|---|
Meyer de Haan: Autoportrét (cca 1889–1891) | |
Rodné jméno | Meijer Isaac de Haan |
Narození | 14. dubna 1852 Amsterdam, Nizozemsko |
Úmrtí | 24. října 1895 (ve věku 43 let) Amsterdam, Nizozemsko |
Národnost | nizozemská |
Povolání | malíř |
Hnutí | cloisonismus |
Významná díla | Les Teilleuses de Lin (Labor) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Narodil se v bohaté židovské rodině majitele továrny na sušenky. Studoval náboženství, hudbu a umění. Jisté malířské úspěchy zaznamenal ve své vlasti při práci na obrazech se židovskou tematikou. V Amsterdamu maloval portréty a měl několik žáků (Joseph Jacob Isaacson, Louis Hartz and Baruch Lopes Leão de Laguna).
V zimě roku 1888 odjel v doprovodu svého žáka Isaacsona do Paříže, pokračovat ve studiu. Tam se setkal s Pissarrem, Theo van Goghem a Paulem Gauguinem, který se vrátil z návštěvy u Vincenta van Gogha v Arles. V roce 1889 de Haan doprovodil Gauguina a jeho přátele, malíře Paula Sérusiera a Charlese Filigera do Bretaně, nejprve do Pont-Avenu a pak do přímořského letoviska Pouldu. Tam bydleli v hostelu Buvette de la plage, kde de Haan spolu s Gauguinem vyzdobili papírové tapety v jídelně impresionistickými malbami.[p 1] De Haan zde navázal vztah s dcerou majitele Marií Henry, se kterou měl dceru Idu.
Theo van Gogh představil de Haana svému bratrovi Vincentovi a oba malíři si pak dopisovali. Vincent van Gogh, stejně jako Paul Gauguin oceňovali de Haanovo malířské dílo.
Gauguin přítele de Haana vícekrát portrétoval, vždy jako muže se šikmýma očima s liščím výrazem. V roce 1890 vznikl obraz Nirvana, Portrait de Meyer de Haan a ve stejné době i dřevěná plastika, která je vystavena v Musée des beaux-arts du Canada. [1] Dalším portrétem byl Meyer de Haan (Sous la lampe) (Meyer de Haan (Pod lampou) a stejnou de Haanovu podobu uprostřed tahitské přírody použil Gauguin na svém obraze Contes barbares (Barbarské pohádky) z roku 1902.
Když se Gauguin rozhodl opustit Pouldu a odjet do Tichomoří, chtěl de Haan odjet s ním, ale jeho rodina v Amsterdamu odmítla toto dobrodružství financovat. De Haan opustil Francii a vrátil se do Amsterdamu a Marii Henry a svoji dceru už nikdy neviděl. Později ale Marii Henry věnoval všechny své obrazy, které namaloval ve Francii. K jeho nejznámějším dílům patří obraz z roku 1889 Les Teilleuses de Lin (Labor) (Bretaňské ženy vochlující len (Práce). Meyer de Haan zemřel v Amsterdamu 24. 10. 1895 ve věku 43 let.
V domě, kde Marie Henry pronajímala malířům pokoje je dnes Maison-Musée du Pouldu. Kavárna s barem Buvette de la plage byla obnovena do svého bývalého vzhledu, původní nástěnné malby byly nahrazeny moderními reprodukcemi. Nyní je v provozu pod názvem Café de la plage.[2]
Výstavy
- 2009 De verborgen meester Meijer de Haan, Joods historisch museum, Amsterdam
- 2010 Meijer de Haan, le maître caché, Musée d'Orsay, Paříž[3].
Galerie
- Een moeilijke vraag (Porada před cestou) (1880)
- Portret van een jonge joodse vrouw (Portrét mladé židovské ženy) (1886)
- Les Teilleuses de Lin (Labor) (Bretaňské ženy vochlující len) (1889)
- Maternité : Marie Henry allaitant sa petite fille (Mateřství: Marie Henry kojící svoji malou dceru) (1889)
- Nature morte avec profil de Mimi (Zátiší s profilem Mimi) (1890)
- Meyer de Haan (Sous la lampe) (1889)
- Nirvana, Portrait de Meyer de Haan (1890)
Contes barbares (Barbarské pohádky) (1902)
Odkazy
Poznámky
- Ve 20. letech 20. století byly tapety sejmuty, zrenovovány a prodány.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Meijer de Haan na anglické Wikipedii.
- Portrait de Meyer de Haan, 1889-1890. www.gallery.ca [online]. [cit. 2016-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-08.
- La Buvette de la Plage
- Exposition musée d'Orsay 2010
Literatura
- CARIOU, André. Les Peintres de Pont-Aven. [s.l.]: Editions Ouest-France, 1999. 137 s. ISBN 978-2737325175. (francouzsky)
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Meyer de Haan na Wikimedia Commons