Messier 89

Messier 89 (také M89 nebo NGC 4552) je eliptická galaxie v souhvězdí Panny. Objevil ji Charles Messier 18. března 1781.[8] Galaxie je od Země vzdálená zhruba 50 milionů ly.[9] Je součástí Kupy galaxií v Panně.[8] Výraznou vlastností této galaxie je její téměř přesně kruhový tvar.[9]

Messier 89
M89 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typeliptická galaxie, astronomický rádiový zdroj, astrophysical X-ray source a low-ionization nuclear emission-line region
TřídaE[1]
ObjevitelCharles Messier
Datum objevu18. března 1781
Rektascenze12h 35m 39,8s[2]
Deklinace12°33′23″[2]
SouhvězdíPanna (lat. Vir)
Zdánlivá magnituda (V)9,75[3][4], 11,29[4], 10,73[4], 7,619[5], 6,944[5], 6,728[5], 13,22[6], 11,27[6], 10,438[6], 10,897[6] a 9,587[6]
Úhlová velikost5,1′x4,7′[2]
Vzdálenost51 700 000 ly
Plošná jasnost12,7[7]
Rudý posuv0,000 914
Kupa galaxiíKupa galaxií v Panně[8]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr150 000[8] ly
Označení v katalozích
Messierův katalogM 89
New General CatalogueNGC 4552
Uppsala General CatalogueUGC 7760
Principal Galaxies CataloguePGC 41968
Jiná označeníM 89, NGC 4552, UGC 7760, PGC 41968[2]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pozorování
Poloha M 89 v souhvězdí Panny

M90 leží mezi souhvězdími Panny a Vlasů Bereniky v oblasti oblohy bez výrazných hvězd. Její jas není příliš velký a také přítomnost mnoha jiných galaxií ztěžuje její vyhledání. Není v dosahu středně velkých triedrů, ale může být vyhledána malým hvězdářským dalekohledem o průměru 60 mm, který ji ukáže jako kruhovou skvrnu bez podrobností. Dalekohledy o průměru 100 až 200 mm umožní sledovat pouze nejvýraznější část jejího hala o průměru přibližně 1,5′.[10]

Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí a ze všech obydlených oblastí Země, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem.[11] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od února do srpna.

Historie pozorování

Galaxii objevil Charles Messier 18. března 1781 spolu s dalšími sedmi galaxiemi z této oblasti oblohy a s kulovou hvězdokupou Messier 92. Této noci se Messierovi podařilo nalézt nejvíce objektů.[8] Messier tuto galaxii popsal jako velmi slabě zářící mlhovinu bez hvězd, která je pouze obtížně viditelná. William Herschel poznamenal, že má velmi malé rozměry, kruhový tvar a velmi jasný střed. Nejpodrobnější popis pochází od Heinricha Louise d'Arresta, který ji popsal jako kruhový oblak o průměru 45″, který je nejjasnější uprostřed a jehož jádro vypadá jako hvězda 12. magnitudy.[10]

Vlastnosti

Pozorování provedená v 90. letech 20. století ukázala, že M89 má téměř přesně kulový tvar. To je u eliptické galaxie neobvyklé, protože zpravidla jde o protažené elipsoidy. Je však možné, že je pouze natočená k Zemi takovým způsobem, že se zdá být kulová, ale ve skutečnosti by mohla mít také tvar elipsoidu.

Další zvláštností této galaxie je plynový nebo prachový útvar, který ji obklopuje a rozpíná se až do vzdálenosti 150 000 ly od ní. V galaxii se také nachází výtrysky částic, které dosahují vzdálenosti 100 000 ly.[8] Ty mohou naznačovat, že galaxie dříve bývala kvasarem či rádiovou galaxií, nebo to může být zbytek menší galaxie, kterou M89 pohlcuje a roztrhává slapovými silami.[12] Obří černá díra sídlící uprostřed M89 má odhadovanou hmotnost kolem 1 miliardy hmotností Slunce.[12]

Součástí M89 je také rozsáhlý systém kulových hvězdokup. Počet kulových hvězdokup v Mléčné dráze se odhaduje na 150 až 200, ale podle výzkumu provedeného v roce 2006 jich M89 obsahuje 2000 ± 700 do vzdálenosti 10′ od jejího jádra.[13]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M89 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. ANN, H. B.; SEO, Mira; HA, D. K. A Catalog of Visually Classified Galaxies in the Local (z ∼ 0.01) Universe. S. 23. Astrophysical Journal Supplement Series [online]. Duben 2015 [cit. 2018-05-15]. Roč. 217, čís. 2, s. 23. Dostupné online. arXiv 1502.03545. DOI 10.1088/0067-0049/217/2/27. Bibcode 2015ApJS..217...27A. (anglicky)
  2. NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 89 [online]. [cit. 2018-05-15]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Messier 89. Dostupné online. [cit. 2018-05-10]
  4. Armando Gil de Paz, Luciana Bianchi, Patrick Morrissey, Patrick Morrissey, Samuel Boissier, David Schiminovich, Barry F. Madore, David Thilker, Timothy Heckman, Alessandro Boselli, Robert Rich: The GALEX Ultraviolet Atlas of Nearby Galaxies. In: The Astrophysical Journal Supplement Series. prosinec 2007. DOI 10.1086/516636.
  5. Thomas Jarrett, John Carpenter, John E. Gizis: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). In: The Astronomical Journal. únor 2006. DOI 10.1086/498708.
  6. Jennifer K. Adelman-McCarthy: The SDSS Photometric Catalog, Release 7. 2009.
  7. FROMMERT, Hartmut. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 4552 [online]. [cit. 2018-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-22. (anglicky)
  8. FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 89 [online]. [cit. 2018-05-15]. Dostupné online. (anglicky)
  9. GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 89 [online]. NASA, 2018-03-16 [cit. 2018-05-15]. Dostupné online.
  10. MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky)
  11. Deklinace 13° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 77° od severního nebeského pólu. Severně od 77° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 77° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  12. Messier Objects: Messier 89 [online]. 2015-08-15 [cit. 2018-05-21]. Dostupné online. (anglicky)
  13. TAMURA, Naoyuki; SHARPLES, Ray M.; ARIMOTO, Nobuto, et al. A Subaru/Suprime-Cam wide-field survey of globular cluster populations around M87 - I. Observation, data analysis and luminosity function. S. 588–600. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Prosinec 2006 [cit. 2018-05-21]. Roč. 373, čís. 2, s. 588–600. Dostupné online. arXiv astro-ph/0609067. DOI 10.1111/j.1365-2966.2006.11067.x. Bibcode 2006MNRAS.373..588T. (anglicky)

Literatura

Knihy
  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky)

Mapy hvězdné oblohy
  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky) - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-14-X.
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5.
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6.

Externí odkazy
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 89 na Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 89 [online]. [cit. 2018-05-15]. Dostupné online. (anglicky)
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 89 [online]. [cit. 2018-05-15]. Dostupné online. (anglicky)
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 89 [online]. [cit. 2018-05-15]. Dostupné online. (anglicky)
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Panna [online]. [cit. 2018-05-15]. Dostupné online.
  • GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 89 [online]. NASA, 2018-03-16 [cit. 2018-05-15]. Dostupné online.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.