Maximiliánova fontána

Prostor, na kterém fontána stojí, byl od nepaměti centrálním městským náměstím. Zde se odehrával veřejný život, stála zde tržnice i radnice. Vzhledem k důležitosti místa se zde nacházela studna a od první poloviny 16. století i velká dřevěná nádrž, shromažďující vodu potřebnou k hašení případných požárů.

První v Bratislavě korunovaný uherský král Maxmilián II. (Korunovace 8.9.1563) si uvědomoval potřebu zabezpečení vody pro obyvatele města. Zvlášť, když 12. září při hrách pořádaných u příležitosti královské korunovace vypukl v uherském táboře požár, který se rozšířil i do města. Proto dal zřídit po městě vodní nádrže a zavést do nich po celý rok tekoucí vodu.

Matej Bel ve svých noticích (notitas Hungariae novae historico Geographica) v souvislosti se zřízením fontány píše:

…Úrady, povzbudené takou priazňou nového kráľa, ba aj jeho príkazom, položili bez akéhokoľvek otáľania ruku k dielu. A nebolo ťažké zviesť vodu z plných prameňov stekajúcich z vyššie položených údolí vínorodých vŕškov. Veľa času a nákladov však stáli podzemné vodovody, ktoré bolo treba vo vzdialenosti viac než dvetisíc dvojkrokov zaviesť na námestie. Vodu zvádzajú z dvoch prameňov. Východný dostal meno podľa sv. Jakuba, druhý, ktorý vedie na západ, podľa sv. Tomáša.

—[1]

Král dal nejkrásnější z nich postavit v roce 1572 v západní části centrálního náměstí. Nová vodní nádrž s fontánou se stala zároveň pomníkem prvního krále korunovaného v městě a na věčné časy měla připomínat obyvatelům města nejen osobu panovníka, který ji dal postavit, ale také jeho zásluhy. Celek je tak uměleckým ztvárněním politické intence a mocenských nároků vladaře.

Socha krále Maxmiliána II. jako rytíře držícího uherský znak

Namísto tradičního Rolanda, který se jako symbol městských svobod a výsad (právo meče) ve výtvarném umění objevuje od středověku, se zde jako křesťanský rytíř a ochránce dal ztvárnit samotný Maxmilián. Postava rytíře v brnění a helmicí s mečem v levé ruce na vysokém podstavci uprostřed fontány, opírající se o štít se znakem Uherska, se dívá směrem na radnici. Na podstavec ve tvaru kostky na královu počest kamenicky mistr vytesal latinskou oslavnou báseň velebící Maxmiliánův majestát. Pro současníky je nejzajímavější východní strana podstavce (obrácená směrem k radnici), která obsahuje dedikační nápis s důležitými historickými údaji vztahujícími se na samotného objednatele díla.

Renesanční kašna je tvořena kulatou nádrží s průměrem devět metrů. Na jejím obvodu jsou vytesány maskaróni, z jejichž úst vytékala voda do menších nádrží, které se však nedochovaly. Autor návrhu díla není znám, autorem fontány byl kamenický mistr Andreas Luttringer z dolnorakouského Deutsch Altenburgu, který ji dokončil v roce 1572. Původní podoba monumentální dvojnádržové kašny a manýristické formy její sochařské výzdoby svědčí o souvislosti s dvorským uměním italských sochařů a kamenických mistrů.

Fontána prošla v pozdějších obdobích několika úpravami, přesto je jednou z nejkrásnějších renesančních kašen na Slovensku. Dnes už jen minimálně připomíná svůj někdejší vzhled. K původnímu sloupu fontány patřilo např. i torzo s reliéfními postavami čtyř čúrajících chlapců. V 30. letech 18. století, kdy fontána prošla radikální úpravou, je odstranili a dnes jsou součástí menší fontánky stojící ve dvoře bývalého paláce Károlyovcov na nedaleké Uršulínské ulici. Dnes jsou na jejich místě na fontáně podobné reliéfy; chlapce však nahradili Puttiové nesoucí ryby. V uvedeném období navíc fontánu doplnili o širokou kamennou mísu ze zrušené fontány v parku Letního arcibiskupského paláce. Zřejmě nejcitelnějším zásahem bylo v roce 2007 přistavění mramorového obvodového okruhu, který zásadně změnil vzezření fontány.

Západní strana podstavce:

Východní strana podstavce:

Jižní strana podstavce:

Severní strana podstavce:

(Pozn.: překlad podle M. Bela, notitas Hungariae novae historico Geographica, I. a II. Sv. (Překlad), Vídeň, Impensis Pauli Straubii Bibliopolae, 1735, str. 110–111)