Max Menger

Jeho bratr Anton Menger byl právním teoretikem, další bratr Karl Menger národohospodářem. Max Menger vystudoval práva na Vídeňské univerzitě, kde roku 1864 získal titul doktora práv. Napsal spis o lidových záložnách a o ochraně malých podnikatelů před velkoprůmyslem. Na základě těchto myšlenek ho obchodní a živnostenská komora v Opavě delegovala roku 1869 (hned jak dosáhl pasivní volební právo) na Slezský zemský sněm.[1]

V roce 1871 se přestěhoval do Vídně. V letech 1882–1885 byl zastupitelem ve Vídeňské obecní radě, kde zastupoval liberální menšinu proti křesťansko-sociální většině.[2]

Počátkem 70. let 19. století se zapojil i do celostátní politiky. V letech 1871–1872 zasedal na Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nepřímo volený zemskými sněmy), kde zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Česká Cheb, Karlovy Vary. Uspěl i v přímých doplňovacích volbách roku 1875 za městskou kurii ve Slezsku, obvod Krnov, Albrechtice, Frývaldov atd. Slib složil 25. ledna 1875. Za týž obvod uspěl i v řádných volbách do Říšské rady roku 1879 a volbách do Říšské rady roku 1885 a volbách do Říšské rady roku 1891. Ve volbách do Říšské rady roku 1897 se do parlamentu dostal za kurii městskou na Moravě, obvod Nový Jičín, Příbor atd. Mandát tu obhájil i ve volbách do Říšské rady roku 1901.[4] V roce 1897 se profesně uvádí jako dvorní a soudní advokát.[5] Ve vídeňském parlamentu jako první předložil návrh národnostního zákona, ve kterém se počítalo s ochranou práv etnických Němců. Zabýval se také otázkami rakousko-uherského vyrovnání a reformou volebního práva.[2] V roce 1899 byl zpravodajem při projednávání zákona o právnickém školství. Byl dlouhodobým členem daňového výboru Říšské rady, kterému od roku 1891 předsedal.[1]

Patřil k německým liberálům (liberálně a centralisticky orientovaná Ústavní strana, odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik).[1] V říjnu 1879 je zmiňován na Říšské radě coby člen mladoněmeckého Klubu sjednocené Pokrokové strany (Club der vereinigten Fortschrittspartei).[6] Od roku 1881 byl členem klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných (liberálně a centralisticky orientovaných politických proudů).[7] Za tento klub uspěl i ve volbách roku 1885.[8] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německý klub.[9] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[10] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.[11] V roce 1897 byl zvolen za Německou pokrokovou stranu.[12]

V roce 1898 mu byl udělen Řád železné koruny.[2] V roce 1907 se stáhl z veřejného života.[1] Zemřel v srpnu 1911.[2]