Maurice Fitzhardinge Berkeley

Maurice Fitzhardinge Berkeley, 1. baron Fitzhardinge (Maurice Frederick Fitzhardinge Berkeley, 1st Baron Fitzhardinge of Bristol) (3. ledna 1788 – 17. října 1867, Berkeley Castle, Gloucestershire, Anglie) byl britský admirál. U Royal Navy sloužil od napoleonských válek, později byl dlouholetým členem Dolní sněmovny a působil v námořní administraci. Dvakrát zastával funkci prvního námořního lorda (1852, 1854–1857). V roce 1861 byl s titulem barona povolán do Sněmovny lordů a v roce 1862 dosáhl hodnosti admirála.

Admirál Maurice Berkeley
První námořní lord
Ve funkci:
13. února 1852 – 2. března 1852
PředchůdceSir James Deans-Dundas
NástupceHyde Parker
Ve funkci:
26. května 1854 – 24. listopadu 1857
PředchůdceHyde Parker
NástupceSir Richard Saunders Dundas
Narození3. ledna 1788
Úmrtí17. října 1867 (ve věku 79 let)
Berkeley Castle
ChoťLady Charlotte Lennox (od 1823)
Lady Charlotte Reynolds-Moreton (od 1834)
RodičeFrederick Augustus Berkeley a Mary Cole
DětiSwinburne Frederica Charlotte FitzHardinge Berkeley
Francis Berkeley, 2nd Baron FitzHardinge
Charles Berkeley, 3rd Baron FitzHardinge
Fenella FitzHardinge Berkeley
PříbuzníGrantley Berkeley, Craven Berkeley, Henry FitzHardinge Berkeley, William Berkeley, 1st Earl FitzHardinge, Thomas Berkeley, 6th Earl of Berkeley, Lady Caroline Berkeley, Lady Mary Berkeley, Emily Berkeley, Augustus Berkeley, Henrietta Berkeley a Maria Berkeley (sourozenci)
Eva Gifford[1], Harriet Ella Gifford[1], Emily Gifford[1], Edric Gifford, 3rd Baron Gifford[1], Evelyn Mary Gifford[1], Eleanor Gifford[1], Edward Robert Gifford[1], Elspeth Fitzhardinge Gifford[1], Edgar Berkeley Gifford, 4th Baron Gifford[1], Maurice Gifford[1], Elton Vivian Gifford[1] a Edith Charlotte Gifford[1] (vnoučata)
Profesepolitik a námořní důstojník
Oceněnívelkokříž Řádu lázně
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kariéra
Hrad Berkeley Castle (Gloucestershire), hlavní sídlo rodu Berkeleyů

Pocházel z významného šlechtického rodu Berkeleyů, narodil se jako druhorozený syn Fredericka Augusta Berkeleye, 5. hraběte Berkeleye (1745–1810), mimo jiné patřil k nemanželskému potomstvu Karla II., byl též synovcem admirála Georga Cranfielda Berkeleye[2]. U královského námořnictva sloužil od roku 1802, vynikl v bojích u břehů Pyrenejského poloostrova, v roce 1814 dosáhl hodnosti kapitána. Po napoleonských válkách žil v civilu, v letech 1831–1833, 1835–1837 a 1841–1857 byl členem Dolní sněmovny (v parlamentu zastupoval město Gloucester, protože v hrabství Gloucestershire měla rodina statky), politicky patřil k whigům[3]. V námořní administraci byl čtvrtým námořním lordem (1833–1835, 1837–1839), třetím námořním lordem (1846–1847) a druhým námořním lordem (1849–1852, 1853–1854)[4]. Mezitím byl také námořním pobočníkem královny Viktorie (1846–1849) a v roce 1850 dosáhl hodnosti kontradmirála. V letech 1852 a 1854–1857 zastával funkci prvního námořního lorda. V tomto úřadu se podílel na koordinaci operací krymské války[5]. Mezitím byl povýšen na viceadmirála (1856) a byl jmenován členem Tajné rady (1855), téhož roku obdržel velkokříž Řádu lázně. V roce 1857 zdědil majetek svého staršího bratra Williama Berkeleye, 1. hraběte Fitzhardinge (1786–1857). V roce 1861 získal titul barona Fitzhardinge a vstoupil do Sněmovny lordů, v roce 1862 dosáhl hodnosti admirála. Zemřel na starobylém rodovém sídle Berkeley Castle v hrabství Gloucestershire.

Rodina

Jeho první manželkou byla Charlotte Lennox (1804–1833), dcera kanadského generálního guvernéra 4. vévody z Richmondu, po ovdovění se v roce 1834 podruhé oženil s Charlotte Reynolds-Moreton (1806–1881), dcerou 1. hraběte z Ducie. Potomstvo měl jen z prvního manželství (celkem čtyři děti). Dědicem byl starší syn Francis Berkeley, 2. baron Fitzhardinge (1826–1896), který sloužil v armádě a v mládí byl několik let členem Dolní sněmovny. Zemřel bez potomstva, titul zanikl úmrtím jeho mladšího bratra Charlese Berkeleye, 3. barona Fitzhardinge (1830–1916). Ten byl též poslancem Dolní sněmovny a stejně jako otec zastupoval v parlamentu město Gloucester.

Měl šest bratrů, z nichž pět zasedalo v Dolní sněmovně.

Odkazy

Reference
  1. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Rodokmen hrabat Berkeleyů dostupné online Archivováno 16. 10. 2020 na Wayback Machine
  3. Maurice Fitzhardinge Berkeley na webu britského parlamentu dostupné online
  4. Personální obsazení funkce lordů admirality v letech 1660–1870 na webu British History Online dostupné online
  5. TARLE, J. V.: Krymská válka; Praha, 1951, s. 66–67

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.