Mattoniho vila

V roce 1829 koupila panství Kyselku baronka Antonie von Neuberg. Její muž hrabě Wilhelm von Neuberg se stal zakladatelem lázní Kyselky.[3] Zřejmě již v roce 1829 nechal postavit původní objekt Mattoniho vily, tehdy nazývaný „Zámeček“ nebo „Lázeňský dům“. Neví se, kdo byl jeho architektem. Slavná éra Lázní Kyselka však začala až příchodem Heinricha Mattoniho do lázní.[4]. Roku 1867 si Mattoni nejprve pronajal od hraběte Wilhelma von Neuberga vývoz minerálky z Ottova pramene a v roce 1873, ale již od hraběte Černína, majitele celého panství Stružná, koupil celou Kyselku a všechny prameny v jejím okolí.[5] Mattoni zahájil novou velkorysou výstavbu provozních i lázeňských budov, včetně rozsáhlé přestavby původního Zámečku, kterému se začalo říkat Mattoniho zámek. Ani zde se však s jistotou se neví, kdo je architektem rozsáhlé přestavby. Zachovaly se pouze kopie stavebních plánů s pohledy fasád, které vypracoval Anton Mick v červnu 1885.[4] Dříve se předpokládalo, že objekt byl postaven podle projektu vídeňského architekta Karla Haybäcka, který stál za projektem nové kolonády a pavilonu Ottova pramene z let 1897–1898. Památkáři se však domnívají, že tento dříve uváděný předpoklad je mylný. Navíc Karl Haybäck je ve službách Heinricha Mattoniho zmiňován až v polovině devadesátých let 19. století. Teprve poté, když byly nalezeny originální plány na stavbu objektu Trinkhally (pitná hala postavená v letech 1887–1888)[6] v Kyselce, kterou projektoval ateliér Fellner & Helmer z Vídně, předpokládá se, že ho zřejmě Heinrich Mattoni angažoval i ke stavbě své velké vily v Kyselce.[7]

Původní objektem hraběte Wilhelma von Neuberga byla třípodlažní budova na obdélném půdorysu, zastřešená valbovou střechou.[8]

Mattoni zachoval hmotu původního včetně celkové vnitřní dispozice. Přístavbami na severozápadní straně směrem k řece a severu jej celkově výrazně rozšířil.[4] Během přístavby, která se uskutečnila v letech 1881–1883 byla k jihozápadnímu štítu přistavěna věž na půdorysu oktogonu, zastřešená v úrovni hřebene střechy objektu mansardovou polygonální jehlancovou střechou.[17]

Současná novorenesanční podoba objektu pochází z let 1885–1886, kdy došlo k nejvýraznější přestavbě původní stavby.[10] Vzhledem k velké majestátní báni, realizované na přistavěném západním rizalitu, a použitým článkům lze vážně uvažovat o účasti vídeňského ateliéru architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera. Právě z tohoto období, z roku 1887, pochází realizovaný návrh Fellnera a Helmera na objekt Trinkhally. Rovněž byla na Mattoniho vile užita báň s obdobnou konstrukcí, jakou mají například Císařské lázně v Karlových Varech.[4]

Objekt je dispozičně podélným trojtraktem se střední průběžnou chodbou a centrální halou. Ze severního pohledu má objekt tři nadzemní podlaží, z jižního pohledu dvě nadzemní podlaží a podkroví. Vila má tedy dvě nadzemní podlaží, podkroví, jeden polosuterén a jeden suterén. Severní průčelí směřující k řece má ve střední části výrazný rizalit se třemi okenními osami, který vystupuje nad střechu o jedno podlaží a je zastřešený masivní bání. Před tímto rizalitem vystupuje menší půlkruhový rizalit sahající do druhého nadzemního podlaží, na kterém byla umístěna terasa doplněná balustrádou. V ose půlkruhového rizalitu je vstup do druhého suterénu. Na severním nároží se nachází šestiboký arkýř, připomínající věžičku, zakončený jehlancovitou střechou a k jihozápadnímu průčelí byla připojena čtyřpodlažní osmiboká věž s nízkou stanovou střechou, ve které je umístěno schodiště. Čtvrté nadzemní podlaží této věže je řešeno jako vyhlídkové místo s okny na všech stranách polygonu. Vstupy do objektu jsou do prvního nadzemního podlaží z jihovýchodního průčelí směřující do svažitého lesa, z jihozápadní strany do prvního podlaží a schodišťové věže, a ze severozápadní strany do druhého podlaží. Podlahové konstrukce se převážně nedochovaly. Zdivo je v interiéru obnažené, místy se zachovaly jen menší fragmenty podstropních fabionů, říms a zdobení interiéru. Značně porušena je oblast pod pozednicí v důsledku chybějícího krovu. V exteriéru je omítka značně poškozena, velké kusy omítek chybí. Všechna okna jsou špaletová, otevíraná ven a dovnitř objektu. Fasáda objektu je členěna a zdobena architektonickými prvky v duchu vznosné italské novorenesance. Objekt má architektonicky, historicky i řemeslně hodnotnou fasádou, hodnotné jsou i z historického hlediska jednotlivé stavební konstrukce, které uchovávají stavební konstrukce původního lázeňského domu z roku 1844.[10]

Vila svou úpravou v duchu italské novorenesance vyvolávala charakteristický kosmopolitní ráz lázeňského prostředí věku Belle Époque konce 19. století.[4]

Přilehlý prostor vily byl kdysi upraven v krajinářském pojetí. V centru parku byl vybudován velký, z dálky viditelný vodotrysk na způsob karlovarského Vřídla.[17]

• 
  Pohled na vilu v 50. letech 20. století
• 
  V lednu roce 2015
• 
  V listopadu 2020
• 
  V lednu 2022
• 
  V lednu 2022