Mathias Lohninger

Byl měšťanem a majitelem nemovitostí ve Vídni. Patřil mu statek a železnárny ve štýrském Mißlingu (nyní Mislinja ve Slovinsku). Byl členem zemědělských společností ve Vídni a Štýrském Hradci, členem vedení Erste österreichische Spar-Casse a důvěrníkem hypotečního oddělení Národní banky. Ve svých železárnách prosazoval nové metody výroby litiny.[1][2]

Po obnovení ústavní vlády se zapojil i do politiky. V roce 1861 se stal poslancem Štýrského zemského sněmu.[1] Zemský sněm ho roku 1861 delegoval i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za Štýrsko (kurie venkovských obcí).[3] K roku 1861 se uvádí jako statkář, bytem v Mislinji a Stattenbergu.[4] Opětovně byl zemským sněmem do Říšské rady delegován v roce 1867, nyní za kurii měst a tržních osad. Do vídeňského parlamentu se pak po delší přestávce vrátil po volbách do Říšské rady roku 1879 (poté co zemřel poslanec Ernst Leopold von Kellersperg[2]), nyní za velkostatkářskou kurii ve Štýrsku.[3] Angažoval se v debatách o reformě daní a podporoval výstavbu železničních tratí a rozvoj průmyslu.[1]

Profiloval se jako německý liberál (tzv. Ústavní strana). Na Říšské radě se v říjnu 1879 uvádí jako člen staroněmeckého Klubu liberálů (Club der Liberalen).[5]

V únoru 1866 se stal, ač německé národnosti, okresním starostou v převážně etnicky slovinském okrese Slovinský Hradec (Windischgratz).[1]

Zemřel v listopadu 1882.[2]