Matej Josko

Jeho otec byl sluhou a padl za první světové války.[3] Matej absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, získal titul doktora práv. Pak dlouhodobě působil jako redaktor pobočky listu Lidové noviny v Bratislavě. V roce 1938 se stal členem zemského výboru Československé strany národně socialistické.[4] Od roku 1935 byl funkcionářem této strany.[5] V jiných pramenech je ovšem uváděn jako předválečný agrárník.

Byl švagrem předáka Demokratické strany Jána Ursínyho.[6] Jeho manželka Hana byla Ursínyho sestrou.[7] Za druhé světové války se podílel na odboji. V letech 1939–1940 spolupracoval v odboji s Jánem Lichnerem.[5]

V roce 1943 byl signatářem Vánoční dohody, v níž se spojily hlavní proudy odboje na Slovensku. Od roku 1945 až do února 1948 zastával za Demokratickou stranu post ve Sboru pověřenců jako pověřenec financí.[8][9] Ve funkci pověřence musel řešit složité opětovné sjednocování českého a slovenského měnového prostoru, rozděleného zavedením samostatných měnových jednotek během války.[10]

V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Po parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde formálně setrval do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[11][12] V březnu 1946 se jako člen vedení Demokratické strany podílel na uzavření takzvané aprílové (dubnové) dohody, v níž se zavázalo vyjít vstříc programovým a personálním zájmům katolického tábora tak, aby nezakládali samostatnou stranu a nedrobili nekomunistický politický tábor.[13]

Po únorovém převratu v roce 1948 byla Demokratická strana proměněna na Stranu slovenské obrody jako satelitní formaci závislou na KSČ. Josko patřil mezi skupinu funkcionářů Demokratické strany, kteří odešli do emigrace. V exilu pak organizoval Demokratickou stranu a volně spolupracoval s uprchlými politiky bývalé Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu (agrární strany).[14]