Mateřská dovolená

Nárok na peněžitou pomoc v mateřství mají ženy v zaměstnaneckém poměru, za které zaměstnavatel odváděl nemocenské pojištění. Tyto ženy musí dále splňovat tyto podmínky:

• Nemocenské pojištění za ně zaměstnavatel odváděl alespoň 270 dní za poslední dva roky.
• V den nástupu na mateřskou dovolenou byla žena zaměstnána, popřípadě nebyl její pracovní poměr ukončení déle než před 180 dny.[2]

Nárok na peněžitou pomoc v mateřství mají také ženy pracující jako OSVČ. Tyto ženy musí dále splňovat tyto podmínky:

• Žena pracující jako OSVČ si musí minimálně 270 dní za poslední dva roky platit dobrovolně nemocenské pojištění.
• Alespoň 180 dní z těch 270 musí být v posledním roce před nástupem na mateřskou.[3]

Ani žena, která tyto podmínky nesplní, nezůstane zcela bez podpory. V takovém případě má ihned po narození dítěte nárok na rodičovský příspěvek, který činí 300 tisíc[pozn. 1] a lze ho rozložit mezi 6 měsíců až 4 roky.

Peněžitou pomoc v mateřství může čerpat také otec dítěte. Ale i on musí splnit výše popsané podmínky. Čerpat ji může například v situaci, kdy matka podmínky nesplní, ale on ano. U otce se liší pouze doba pobírání peněžité pomoci. Otec dítěte čerpá peněžní pomoc v mateřství nejdříve od 7 týdne po narození dítěte a maximálně 22 týdnů, popřípadě 31 týdnů při narození vícerčat.[3]

V některých zvláštních případech zákoník práce stanoví kratší dobu mateřské dovolené (např. pokud by se dítě narodilo mrtvé, mateřské dovolená trvá jen 14 týdnů). Mateřská dovolená nesmí být nikdy kratší než 14 týdnů a nemůže v žádném případě skončit ani být přerušena před uplynutím 6 týdnů ode dne porodu. Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnankyni mateřskou dovolenou i bez její žádosti. Zaměstnankyně nemusí o poskytnutí mateřské dovolené zaměstnavatele žádat. Postačí, když zaměstnavateli nástup na mateřskou dovolenou oznámí.[4]

Doba čerpání mateřské dovolené se pro účely dovolené na zotavenou posuzuje jako výkon práce, tj. tato doba se započítává do dnů podmiňujících vznik nároku na dovolenou. Požádá-li zaměstnankyně zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené, je zaměstnavatel povinen její žádosti vyhovět.[5]

Pokud má žena v práci před vstupem na mateřskou dovolenou podepsanou smlouvu na dobu neurčitou, o zaměstnání nepřijde. Zaměstnavatel tehdy nesmí ženu v průběhu mateřské propustit a zároveň jí musí podržet stejné místo, jaké měla před nástupem na dovolenou. Jestliže navazuje matka na mateřskou dovolenou rodičovskou dovolenou a vrací se až po dvou či třech letech, má nárok jen na pozici, která odpovídá náplni práce ve smlouvě. Při návratu po čtyřech letech není již zaměstnavatel povinen místo držet. Jestliže však žena odchází na mateřskou nebo rodičovskou dovolenou s pracovní smlouvou podepsanou na dobu určitou, zaměstnavatel ji po jejím vypršení nemusí prodloužit.

Během mateřské dovolené, při které ženám obvykle náleží peněžitá pomoc v mateřství, si mohou za jistých podmínek také přivydělávat. Například pracovat z domova jako virtuální asistentka.

• Matka však nesmí pracovat u stejného zaměstnavatele na stejné pozici, a to ani na zkrácený úvazek.
• U svého zaměstnavatele ale může vykonávat jinou pozici.
• Stejnou pozici může vykonávat u jiného zaměstnavatele, pokud s tím její současný zaměstnavatel souhlasí.
• Matka pracující jako OSVČ (z nemocenského pojištění OSVČ je vyplácena peněžitá pomoc v mateřství) nesmí vůbec vykonávat svou činnost, což se nevztahuje na činnost vědeckou, uměleckou nebo publicistickou.
• Pokud byla matka před mateřskou dovolenou zaměstnaná a peněžitou pomoc v mateřství čerpá ze zaměstnání, může během pobírání mateřské dovolené podnikat bez omezení. Jedná se o tzv. vedlejší činnost, což znamená úlevy na zálohách na zdravotní a sociální pojištění.