Dušený mat

Dušený mat je označení matu, kde matící figurou je jezdec a matovanému králi únik znemožňuje fakt, že je zcela obklopen vlastními figurami (které ho tedy, obrazně řečeno, zadusí). Tato situace často nastává v některém z rohů šachovnice, jak je patrné z diagramu vpravo. Bílý kůň na f7 matuje černého krále na h8, kterému je zamezeno uniknout pomocí vlastní věže na g8 a pěšců na g7 a h7. Bílý s vlastním králem na h1 může být stejným způsobem matován jezdcem na f2.

	a	b	c	d	e	f	g	h
8									8
7									7
6									6
5									5
4									4
3									3
2									2
1									1
	a	b	c	d	e	f	g	h

Timman - Short, Tilburg 1990

	a	b	c	d	e	f	g	h
8									8
7									7
6									6
5									5
4									4
3									3
2									2
1									1
	a	b	c	d	e	f	g	h

Budapešťský gambit

Dušený mat

Pro dosáhnutí dušeného matu ve hře je většinou nutné obětovat materiál, aby hráč přinutil své figury dát soupeři požadovaný mat; protihráč poté většinou obklopí svého krále svými figurami, což vede k pozici vhodné právě pro dušený mat.[1] Jako příklad může sloužit partie Jan Timman - Nigel Short, Tilburg 1990 (obr. vpravo). Ze znázorněné pozice pokračuje hra: 27.Jf7+ Kg8 28.Jh6+ Kh8 29.Dg8+ Vxg8 30.Jf7#. Postup je následovný: šach jezdcem, poté jezdcem uhnout a dát jím tak dvojšach společně s dámou, obětovat dámu s cílem přiblížit věž králi a následně dát mat jezdcem. (Je třeba si uvědomit, že bílý by usiloval o mat, ačkoli by jeho věž a pěšec na e7 již nebyli na šachovnici a černý měl jezdce na f6. V tomto případě: 27.Jf7+ Kg8 28.Jh6+ Kh8 [28...Kf8 29.Df7#] 29.Dg8+! Jxg8 [nebo 29...Vxg8] 30.Jf7 je také mat). Motiv dušeného matu je znám již ze středověkých šachových úloh ze 13. století. Následně se o kombinačním obratu zmiňují i staří šachoví mistři, jako Luis Ramirez Lucena (Repetición de Amores e Arte de Axedrez, 1497), přičemž nejstarší dochované partie pocházejí od Gioacchina Greca z první poloviny 17. století.[2]

	a	b	c	d	e	f	g	h
8									8
7									7
6									6
5									5
4									4
3									3
2									2
1									1
	a	b	c	d	e	f	g	h

Blackburnův šilinkový mat

Někdy lze dušeného matu dosáhnout již v počáteční fázi partie. Jednou z těchto partií je v tomto směru známá léčka v tzv. budapešťském gambitu (obr. vlevo): 1.d4 Jf6 2.c4 e5 3.dxe5 Jg4 4.Sf4 Jc6 5.Jf3 Sb4+ 6.Jbd2 De7 7.a3 Jgxe5! 8.axb4?? Jd3#. Šachujícího jezdce na d3 nelze sebrat, protože by se bílý král vystavil šachu od dámy na e7 − jedná se tedy o mat. Podobných léček v zahájení založené na motivu dušeného matu je nicméně známo více.[3]

Dalším známým příkladem dušeného matu v zahájení je tzv. Blackburnův šilinkový mat (obr. vpravo). Blackburne jím totiž zmatoval amatéra v partii, v níž se hrálo o šilink (šachoví mistři si partiemi s amatéry dříve běžně přivydělávali): 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sc4 Jd4?! 4.Jxe5!? Dg5! 5.Jxf7?? Dxg2 6.Vf1 Dxe4+ 7.Se2 Jf3#

Podobně je také známá léčka v Caro-Kannově obraně: 1.e4 c6 2.d4 d5 3.Jc3 dxe4 4.Jxe4 Jd7 5.De2!? Jgf6?? 6.Jd6#.[3] Tato léčka si vyžádala mnoho obětí, přesto první zaznamenaný případ je z partie Aljechin - Čtyři amatéři, Simultánka, Palma de Mallorca 1935.