Mastnoplod

Mastnoplody jsou stálezelené nebo řidčeji opadavé stromy nebo výjimečně keře. Listy jsou střídavé, někdy spirálně uspořádané (výjimečně vstřícné), na okraji pilovité nebo celokrajné, se zpeřenou žilnatinou. Řapíky jsou dlouhé a na obou koncích mají nápadnou ztlustlinu (pulvinus). Palisty bývají čárkovité nebo listovité, u některých druhů brzy opadavé. Květy jsou oboupohlavné, čtyř nebo pětičetné, uspořádané v úžlabních hroznovitých květenstvích. Řidčeji jsou květenství klasovitě stažená nebo latovitá. Kalich je na vnější straně chlupatý. Korunní lístky jsou bílé, volné, většinou s dřípeným okrajem, někdy celokrajné a sepaloidní. Tyčinek je 5 až mnoho a mají krátké nitky, vyrůstající z disku a/nebo od báze semeníku. V květech je žláznatý, většinou laločnatý disk. Semeník je svrchní a obsahuje 2 až 5, řidčeji až 7 komůrek, v nichž je po 2 až 16 vajíčkách. Čnělka je čárkovitá nebo šídlovitá. Plodem je peckovice, obsahující jedno až 5 semen. Plody jsou u mnoha druhů jasně modré a mají na povrchu poněkud kovový lesk. Pecka je tvrdá.[1][2][3]

• 
  Květy Elaeocarpus hainanensis
• 
  Detail květu Elaeocarpus grandiflorus
• 
  Elaeocarpus sylvestris s plody

Rod mastnoplod zahrnuje asi 350[1] druhů a je největším rodem čeledi mastnoplodovité. Je rozšířen v tropech a subtropech Starého světa od Indie přes jižní Čínu po Japonsko a Koreu a přes Indočínu a jihovýchodní Asii po Austrálii, Nový Zéland a Tichomoří. Vyskytuje se také na Madagaskaru, Mauriciu, Ostrově lorda Howa a Havaji.[4][3] Centrum druhové diverzity je na Nové Guineji (asi 85 druhů), Borneu (asi 70) a Filipínách (asi 50 druhů). Z Číny je uváděno 39 druhů, z toho 14 endemických.[2] Na Madagaskaru roste 8 druhů, v Japonsku 2. Z Havaje je uváděn jeden druh. V Austrálii roste asi 25 druhů, které jsou rozšířeny pouze při východním a severním pobřeží.[1][5] V západní Mikronésii tvoří mastnoplody spolu se zástupci morušovníkovitých, zapotovitých, myrtovitých a různými druhy stukačů dominantní složku druhově chudých lesních porostů na korálových ostrovech.[6]

Odborný název Elaeocarpus je odvozen od podobnosti plodů mastnoplodu s plody olivovníku.[7]

Květy mastnoplodů jsou opylovány hmyzem. Na Jávě navštěvují květy mastnoplodu Elaeocarpus ganitrus pěvci z rodu kruhoočko, kteří zde sbírají nikoliv nektar, ale hojné roztoče.[8] Semena rozšiřují plodožravá zvířata (zejména ptáci), konzumující dužninu plodů. Ve studii šíření semen druhu Elaeocarpus grandis bylo zjištěno, že největší podíl plodů (celkem 70 %) zůstává do 100 metrů od mateřského stromu, 4 % se pak dostala dále než 400 metrů. Největší zaznamenaná vzdálenost byla 2,3 km.[9] Plody novozélandských a australských mastnoplodů opadávají za zralosti na zem a díky modrému povrchu s kovovým leskem jsou v opadu snadno viditelné. Na šíření semen se podílejí nelétaví ptáci (kiviové, kasuárové). Poměrně velká semena procházejí trávicím traktem těchto ptáků bez poškození a jsou pak schopna klíčení.[10] Plody také konzumují různí savci, jmenovitě hlodavci, netopýři, prasata, cibetky, kočky, makakové a medvěd pyskatý.[3]

Struktura alkaloidu elaeokarpilinu

Mastnoplody obsahují alkaloidy odvozené od indolizidinu, např. elaeokarpilin (Elaeocarpus dolichostylus), elaeokarpidin (E. archboldianus, E. densiflorus, E. polydactylus), rudrakin (E. ganitrus) aj. Dále byly zjištěny flavonoidy a terpenoidy[11][12]

Rod Elaeocarpus je v rámci čeledi Elaeocarpaceae řazen do tribu Elaeocarpeae.[13] Nejblíže příbuzným rodem je Aceratium (20 druhů od jihovýchodní Asie po Tichomoří a v severovýchodní Austrálii).[3]

Některé druhy mastnoplodů jsou těženy pro dřevo. V Malajsii je obchodováno pod názvem sengkurat, v Indonésii jako jenitri. Je měkké až středně tvrdé a lehké až středně těžké.[14] Ve východní Austrálii jsou těženy druhy Elaeocarpus cyaneus a E. kirtoni, na Novém Zélandu E. dentatus.[15] Plody Elaeocarpus ganitrus jsou v indické medicíně používány při léčení epilepsie a bolestí hlavy, kůra snižuje hladinu krevního cukru. Listy Elaeocarpus serratus slouží na revma, plody proti úplavici.[16] Plody některých asijských druhů (E. serratus, E. floribundus, E. munroii) mají jedlou dužninu.[17]