Mary Godwin (malířka)

Emily Mary Godwin se narodila v Stoke Bishop, na předměstí Bristolu, v roce 1887. V letech 1908 až 1910 studovala v Londýně u Johna Byama Shawa. V letech 1911 až 1914 pokračovala na Westminster Technical Institute u Waltera Sickerta. V roce 1915 studovala u Harolda Gilmana[1], který ovlivnil její barevné cítění.[4]

Mary Godwin, původně známá jako slečna Emily Mary Godwin, záhy přestala používat své křestní jméno Emily, snad proto, že jako E. Godwin již v Chelsea vystavoval jiný umělec. Slečna L. C. Godwin, pravděpodobně sestra Mary Godwin, byla také umělkyní a žila v Stoke Bishop v Bristolu, než se ve 20. letech přestěhovala do Cornwallu. Mary Godwin prožila většinu svého života v Londýně[1] na adresách včetně 225, 253 a 68 Hampstead Road.[5] Malovala také ve West Country ve Francii a na Madeiře v Portugalsku.[1]

Mary Godwin byla poprvé uvedena jako vystavující v New English Art Club (NEAC) a na London Salon of the Allied Artists Association (AAA) v roce 1913. Od roku 1914 do roku 1960 pravidelně prezentovala své práce na výstavách skupiny The London Group. Kromě výstav LG, NEAC a AAA, se její práce objevily také v galerii Bloomsbury, Chenil Gallery, Goupil Gallery, Manchester City Art Gallery, National Portrait Society a dokonce i na Royal Academy.[1]

Zakládající člen skupiny Camden Town Group Harold Gilman zemřel v roce 1919, po krátké době působení na Westminster School of Art, ale do té doby inspiroval celou řadu následovníků a následovnic, včetně Mary Godwin, Ruth Doggett a Marjorie Sherlock, které pokračovaly v jeho práci od dvacátých do třicátých let 20. století.[6]

Třicet tři obrazů Mary Godwin bylo v lednu 1936 vystaveno na samostatné výstavě v Leger Galleries v Londýně[1] včetně obrazů The Bay, The Villa, English Bay a Vancouver.[7] Ilustrace The Bay byla zveřejněna v magazínu Apollo z 1. ledna 1936.[8]

Její obraz A Back-Room in Somerstown (Zadní pokoj v Somerstownu) je uveden na zadní obálce díla Jane Johnson Works exhibited at the Royal Society of British Artists, 1824–1893 and the New English Art Club, 1888–1917 : an Antique Collectors' Club research project, výstavy v Royal Society of British Artists, 1824–1893 a New English Art Club, 1888–1917: An Antique Collectors 'Club research project (c 1975)[9]

Mnoho z raných děl Mary Godwin bylo považováno za radikální. Spolu s ostatními členy The London Group byla i její práce považována za výzvu Royal Academy of Arts (Královské akademii umění), která byla považována za zastánkyni tradičního umění.[10][2]

V roce 1914 představil Walter Sickert její skicu „Ethel: A Modern Drawing“ jako příklad ve své sérii článků „A Modern Drawing“ v časopise The New Age.[11][12] Její obraz A Back-Room in Somerstown byl publikován v The Sunday Times v roce 1914. V roce 1915 časopis Queen pochválil její „jemnost světla a barev“.[1]

Jiné kritiky byly k modernismu The London Group podstatně méně vstřícné. Magazín The Connoisseur (později pouze Connoisseur) ohodnotil v roce 1916 třetí výstavu London Group a dospěl k závěru, že obsahuje „několik obrazů a kreseb, které spadají do kategorie umění, a mnoho dalších, které lze považovat pouze za kousky pošetilosti“. Mary Godwin byla jednou ze čtyř samostatně zmiňovaných umělkyň, stejně jako Sylvia Gosse.[13]

Stejný komentář [dokonale srozumitelné obrazy hrubě provedené v přehnaných barvách] máme k obrazu [sic] Bedroom and Fish slečny Mary Godwin. Pokud by se tato umělkyně zbavila svých manýrů, byla by schopná dobré práce, protože na jejím kreslířském umění, i když je zakryto úmyslnou nevázaností, je znát zběhlost. Obraz Bedroom and Fish (Ryba v ložnici) ukázal její cit pro barvu, který ani její hrubé zacházení nedokázalo zcela skrýt.[13]

V roce 1936 už radikálnost Mary Godwinové nebyla tolik zdůrazňována a kvalita její práce byla více uznávána. Časopis The Times popsal obrazy na její samostatné výstavě v Leger Galleries jako „tak klidné v cítění a tak zcela realistické v provedení“.[1] Recenzent v únorovém čísle časopisu Apollo zaznamenal jeich „nezpochybnitelnou úroveň“.[7] Recenzent v The Times zaznamenal vlivy Waltera Sickerta a Charlese Ginnera, ale připisoval Godwinové „její vlastní barevný vkus“.[1] Recenzent Apolla rovněž srovnával její práci s prací Charlese Ginnera, přičemž upozornil na „nevědomou spřízněnost“ s ním v používání barev a výběru témat.[7]

V roce 1940 Mary Godwinová vystavovala na Royal Academy.[1] Její obraz Flower-women of Madeira měl v katalogu z roku 1940 číslo 386.[14]

Godwinová pokračovala v malování a vystavovala až do své smrti v roce 1960. Její kariéra tak představuje téměř půlstoletí vytrvalé práce.[1] Její úspěchy jsou v silném kontrastu s očekáváním z dob jejího mládí. V roce 1913 byly mnoha Sickertovými žačkami ženy, ale ať už byly jakkoli talentované, byly jako umělkyně zřídka brány vážně. Společnost očekávala, že se mladé umělkyně spíše vdají a opustí nastoupenou kariéru, a jejich díla byla méně často uváděna na samostatných výstavách nebo získávána veřejnými galeriemi.[9] O sto let později kritici přehodnocují dílo Mary Godwin a dalších britských umělkyň a uznávají význam uměleckých úspěchů těchto žen a transformaci genderových rolí, ke kterým došlo během jejího života.

„S ukázkami hlavních britských hnutí, včetně postimpresionistických skupin, Camden Town a Bloomsbury, sleduje výstava transformaci britského umění v době krize. Živé použití barev Mary Godwiné se na drsné scenérii výrazně projevuje. Tato práce ukazuje radikální vliv jejího učitele Harolda Gilmana a ilustruje její důležitý přínos pro London Group.“[15]

Její obraz A Back Room in Somers Town (Zadní pokoj ve městě Somers Town) byl inspirací pro titul fantazy Johna Malcolma. Pro děj knihy jsou důležité obrazy Mary Godwinové a Waltera Sickerta.[5]