Mary Electa Allenová

Allenová byl jedním ze čtyř dětí narozených v Deerfieldu v Massachusetts, Josiahu Allenovi, prosperujícímu farmáři, a jeho manželce Mary, rozené Stebbinsové.[5][6]

Začala studovat na Deerfield Academy se svou sestrou Frances Stebbins Allenovou, kde měla poprvé příležitost se společensky, intelektuálně a umělecky vzdělávat. V roce 1874 se sestry zapojily do dvouletého programu na učitelské škole State Normal School, později známé jako Westfield State University, ve Westfieldu v Massachusetts.[7] Sestry zahájily výuku po dokončení svého programu v roce 1876, ale nakonec musely skončit v roce 1886 kvůli značné ztrátě sluchu. Příčina této slabosti není známa, ale předpokládá se, že šlo o dědičný problém. Žádná ze sester nezažila žádné větší problémy, dokud jim nebylo něco přes dvacet a něco přes třicet. Jejich sluch byl vyšetřen Massachusetts Eye and Ear Infirmary v roce 1893; zatímco Francesina nemoc byla prohlášena za nevyléčitelnou, Mary podstoupila neúspěšnou operaci ucha.[6]

Mary a Frances Allenovým poprvé představil fotografii jejich bratr Edmund Allen. Byl to stavební inženýr, který kvůli své práci musel fotografovat. Začaly fotografovat život kolem sebe v polovině 80. let 19. století, když opouštěly učitelskou profesi. Jejich rané fotografie zahrnují jejich rodinu, sousedy a okolní pole, farmy a domy v Deerfieldu.[8] První záznam jejich fotografií pochází z roku 1884, kdy působily jako učitelky. V tomto okamžiku používaly měchový fotoaparát k výrobě albuminových tisků.[6]

Značné uznání získaly v roce 1900, kdy byla jejich fotografie představena na Světové výstavě v Paříži.[9] V roce 1901 si získaly popularitu, když je slavná fotografka a kritička Frances Benjamin Johnstonová v červencovém vydání časopisu Ladies' Home Journal nazvala dvěma „nejpřednějšími ženskými fotografkami v Americe“.

S využitím této nově nalezené popularity jako odrazového můstku přeměnily Mary a Frances v roce 1901 svůj domov na fungující fotografické studio. Tmavou komoru zřídily v ložnici v patře a salón pod ní sloužil jako prodejní místnost. Z tohoto podomácku postaveného ateliéru vydávaly a prodávaly své katalogy fotografií od roku 1904 do roku 1920, kdy Frances ztratila zrak. Mary pokračovala v práci a bydlela se svou sestrou. I když přestaly fotografovat v roce 1920, kdy vydaly svůj poslední katalog, pokračovaly v prodeji tisků až do roku 1935.[10]

Mary často kategorizovala jejich práci jako „umění“ a „řemeslo“. Nazvala to „uměním“, protože jejich fotografie byly formou jejich kreativního vyjádření. Neustále zachycovaly svět, ve kterém žily, tak, jak ho viděly, pomocí svých jedinečných a inspirovaných technik, aby jej ukázaly světu. Nazývala to 'řemeslo', protože často pořizovaly portrétní fotografie a poskytovaly ilustrace pro různá témata v článcích v časopisech.[6] Jejich fotografie obsahovaly čtyři hlavní témata:

1. Život dětí[11]
2. Přírodní scenérie
3. Hnutí Deerfield Arts and Crafts
4. Modely koloniálního života[12]

Fotografie pořízené sestrami byly odrazem jejich zájmu o koloniální historii města. V „Blue and White Needlework“, The House Beautiful, svazek III, duben 1898, Mary napsala:

„Deerfield v Massachusetts je studentovi historie dlouho znám jako zajímavé spojení mezi minulostí a současností. Přechod od starého k novému lze vysledovat téměř nepřetržitě, protože patří k oběma obdobím a přitom k žádnému zcela. Nejnovější vývoj, Deerfield Society of Blue-and-White Needlework, je zvláštním příkladem této kontinuity."[13]

Nikdy nevydělaly značné peníze prodejem tisků a katalogů; přesto se jim v roce 1908 podařilo cestovat do Británie a do Grand Canyonu a Yosemitského údolí v roce 1916. Mary měla dokonce příležitost zúčastnit se druhé inaugurace prezidenta Williama McKinleyho v roce 1901 v Kapitolu Spojených států ve Washingtonu.[4]

Sestry byly často souhrnně označovány jako Slečny Allenovy. ('the Misses Allen')

Marie pokračovala v práci i během dvacátých let; Frances však během desetiletí začala ztrácet svůj zrak. Žily ve svém domě a pokračovaly ve spolupráci s místní komunitou umělců a řemeslníků až do své smrti. Frances Stebbins Allenová zemřela 14. února 1941 a Mary Electa Allenová zemřela čtyři dny po smrti své sestry 18. února 1941.

Slečny Allenové publikovaly sedm katalogů fotografií v letech 1904 až 1920. Jejich negativy ze skleněné desky zdědil příbuzný, který je skladoval na zadní verandě, což způsobilo jejich značné poškození. V 60. letech obdržela Pocumtuck Valley Memorial Association řadu takových negativů od příbuzné Margaret Harris Allenové. Ty byly v 70. letech Margaret roztříděny a archivovány a v roce 1996 přeneseny do Muzea pamětní síně. Celkem 2 300 snímků bylo uloženo v muzeu a prezentováno na výstavě „The Allen Sisters: Pictorial Photographers 1885–1920“. Fotografie zkatalogizovala a uchovala Mary Hawksová z původní linie Deerfield a Judy Lawrence, dcera Margarety.[4]