Martin B-26 Marauder

Martin B-26 Marauder byl americký dvoumotorový střední bombardovací letoun s příďovým podvozkem užívaný za druhé světové války. Byl moderně vybaven, avšak pro nezkušené piloty obtížně zvládatelný. Proto dostal nelichotivé přezdívky, jako byly např. Martin Murderer, The Flying Coffin, One-Way Ticket či (patrně nejznámější) The Widow Maker (výrobce vdov).

B-26 Marauder
B-26B-55-MA Marauder 596. bombardovací perutě, 397. bombardovací skupiny, 9. letecké armády USAAF
Určeníbombardér
VýrobceGlenn L. Martin Company
ŠéfkonstruktérPeyton M. Magruder
První let25. listopadu 1940
Zařazeno1941
UživatelUSAAF
USAAC
Royal Air Force
South African Air Force
Výroba1941-1945
Vyrobeno kusů5 288 ks[1]
Cena za kus227 000 US$/B-26G[1]
VariantyXB-33 Super Marauder
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj

Britský B-26 nad městem Banja Luka během druhé světové války

Počátky vývoje tohoto letounu sahají do března 1939, kdy u firmy Glenn L. Martin na základě oběžníku 39-640 začaly první práce na projektu Model 179. V červenci 1939 letectvo projekt schválilo, a již 10. srpna firma získala smlouvu na stavbu prvních 201 strojů B-26 (ty dostaly přidělena sériová čísla od 40-1361).

První prototyp XB-26 vzlétl v Baltimore 25. listopadu 1940. V září 1940 následovala objednávka na dalších 139 B-26A se samosvornými potahy nádrží a 791 B-26B. Stroje B-26A mohly nést v zadní pumovnici další dvě nádrže na pohonné hmoty, všechny kulomety byly změněny na ráži 12,7 mm a pod trupem mohlo být zavěšeno letecké torpédo. V jednotlivých výrobních blocích byly instalovány mírně odlišné verze motoru R-2800-39 Double Wasp. 52 kusů převzalo Royal Air Force pod označením Marauder Mk.I.

B-26B měl instalován zdvojený kulomet v záďovém střelišti, které dostalo stupňovitý tvar, trup byl prodloužen. Instalované pohonné jednotky byly R-2800-43. U subverze B-26B-3 byly nasávací kanály vzduchu zvětšeny tak, aby pojaly protiprachové filtry. Tato úprava byla montována v některých případech zpětně na dřívější verze. B-26B-4 měl delší příďovou podvozkovou nohu a z 211 exemplářů mělo 141 později vyrobených strojů kulomety v nízko položených bočních okénkách místo spodního střeliště. B-26B-10 měl zvětšené rozpětí o 1,83 m a zvýšenou SOP. V přídi přibyl další kulomet a čtyři další ve schránkách na bocích trupu. B-26B-20 měl v zádi trupu střelecké stanoviště Bell-Martin odlišného tvaru a jeho délka se tak zkrátila o 0.66 m. Ve výrobních blocích B-26B-10 až B-26B-55 bylo vyrobeno 1242 kusů. Dodané letouny RAF a SAAF nesly označení Marauder Mk.IA.

V závodech v Omaze stát Nebraska byly produkovány stroje obdobné verzím B s označením B-26C. Výroba zde byla zahájena koncem roku 1942. U RAF létalo 123 kusů jako Marauder Mk.II.

V Baltimore běžela výroba B-26B do února 1944, avšak od konce roku 1943 zde nabíhala produkce verze B-26F s nastavením křídla zvýšeným o 3,5°. Další menší úpravy v konstrukci a výstroji byly provedeny u verze B-26G. Verze F a G byly u RAF označeny Marauder Mk.III. Společnost Martin dodala také kolem šedesáti cvičných TB-26G. Varianta B-26E nebyla sériově vyráběna.

Letouny určené pro vlekání vzdušných cílů a výcvik byly značeny AT-23A a AT-23B, v letectvu námořnictva a námořní pěchoty pak JM-1. Varianta AT-26G pak v těchže službách JM-2. Dopravní verze nesla označení CB-26B.

Bojové použití

Torpédový bombardér Martin B-26-MA Marauder nazvaný Susie-Q od 18th Reconnaissance Squadron, 22nd Bombardment Group USAAF. Letoun vedl 4. června 1942 při bitvě u Midway do útoku proti japonským letadlovým lodím pilot 1/Lt. James Perry Muri

Do konce roku 1942 působily Maraudery výhradně na pacifickém válčišti, kde byly používány jako torpédové letouny, přičemž nesly jedno torpédo Bliss-Leavitt Mark 13. Působily také v bitvě u Midway. Od února 1943 začaly ze základen ve Velké Británii bombardovat cíle v západní Evropě (především cíle v okupovaném Nizozemsku, Belgii a Francii) a následně se staly nejrozšířenějšími středními bombardovacími letouny v Evropě.

Kromě amerického letectva mělo B-26 od července 1942 ve výzbroji i britské bombardovací letectvo (522 ks).

Celkový počet ztrát, který činil u letounů B-26 do konce války 0,5% bojových vzletů, je příznivější, než u jakéhokoliv jiného amerického bombardéru (podle údajů z evropského bojiště to bylo 0,701% — Maraudery amerického USAAF v Evropě provedly 129 943 bojových vzletů, přitom bylo ztraceno 911 strojů). Maradeury byly vyřazeny z vojenské služby v roce 1948 a používány k civilním účelům.

Specifikace (B-26G)

Třípohledový nákres B-26

Technické údaje

Výkony

  • Maximální rychlost: 453 km/h
  • Cestovní rychlost: 347 km/h
  • Počáteční stoupavost: 5,1 m/s
  • Dostup: 6400 m
  • Dolet: 1850 km

Výzbroj

Odkazy

Reference

  1. National Museum of the USAF: Fact Sheets: Martin B-26G Marauder. www.nationalmuseum.af.mil [online]. [cit. 2007-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-11.

Literatura

  • GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha: Svojtka&Co., 2006. ISBN 80-7237-203-3. Kapitola Martin 179 B-26 Marauder, s. 420–423. (česky)
  • SCHMID, Jaroslav. Stíhací a bombardovací letadla USA. Plzeň: Fraus, 1998. 131 s. ISBN 80-7238-022-2.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.