Martianus Capella

O jeho životě není známo téměř nic kromě toho, že se narodil v Madauře v severní Africe a později působil jako obhájce v Kartágu.[2]

Je autorem De nuptiis Philologiae et Mercurii (Svatba Filologie a Merkura), devíti knih sepsaných po vzoru Varronových satir Menippských. Toto dílo je psáno částečně prózou a částečně veršem. Hojně využívá také alegorie. V první knize hledá posel bohů Merkur nevěstu. Apollón mu za manželku doporučí nejvzdělanější pozemskou dívku Filologii, která ve druhé knize odhodí vše lidské a po svolení bohů vystoupá na Olymp, kde se s ní Merkur ožení.[3]

Tyto dvě knihy slouží jako úvod k encyklopediím sedmi svobodných věd, které v příběhu personifikuje sedm dívek, jež k novomanželům na Olympu postupně promlouvají. Každé z nich je věnována jedna kniha v tomto pořadí: gramatika, dialektika, rétorika, geometrie, aritmetika, astronomie a harmonie (hudba). Tyto knihy jsou shrnutím dosavadního poznání v dané disciplíně. Veršované části jsou stylisticky povedenější než pasáže psané prózou.[3]

Celý příběh vyjadřuje novoplatónskou představu o vzestupu duše, jíž ukončuje spojení (svatba na Olympu) pozemského člověka (Filologie) s božským principem (Merkur). Capella se v tomto procesu snažil zdůraznit úlohu právě sedmi svobodných umění, jejichž koncept poté přejali středověcí učenci. Celé dílo je určeno spíše pro méně vzdělané čtenáře.[4]

Capella čerpal z antických autorů jako byl Varro, Lucius Apuleius, Plinius, Solinus, Aquila Romanus a Aristides Quintilianus.[2][3] Spis vznikl zřejmě mezi lety 410 a 429.[1] Co se týče astronomie, Capella v něm představuje geo-heliocentrický model vesmíru.[5]

Capellovo dílo zásadně ovlivnilo středověkou kulturu.[1][3] Podle Řehoře z Tours sloužilo dokonce jako školní učebnice. Komentovali ho středověcí autoři Jan Scotus Eriugena, Hadoard, Alexander Neckam a Remigius z Auxerre.[3]

Po Capellovi je rovněž pojmenován měsíční kráter Capella.[6]