Marta Weinstock-Rosin

Narodila se ve Vídni do ortodoxní židovské rodiny, a v roce 1939 spolu s rodinou utekla do Spojeného království poté, co byl její otec zatčen za to, že je žid.[1] Když do nové země dorazili, byl zadržen tentokráte proto, že byl občanem nepřátelského státu. Během druhé světové války žila rodina v útulku, protože neměla žádný příjem a neznala jazyk.[2] K vysokoškolskému studiu Martu Weinstock přijali na Londýnskou univerzitu, kde měla studovat lékařství. Nakonec se ale rozhodla pro farmakologii. V tomto oboru na univerzitě postupně získala bakalářský a magisterský titul, zatímco doktorát ve stejném oboru získala na St Mary's Hospital Medical School. Po dokončení studií začala ve 28 letech přednášet na Londýnské univerzitě, kde také prováděla výzkum financovaný z grantu Medical Research Council a pracovala na alergologické klinice.[3] Když však nastal čas na povýšení, vedoucí jejího oddělení jí sdělil, že není (pro její židovské vyznání) jednou z nich: „Nejsi jednou z nás. Nejíš s námi a nikdy se neukážeš na vánočním večírku.“[2]

Z toho důvodu se v roce 1969 rozhodla splnit manželův sen, a spolu s ním a dětmi přesídlila do Izraele. Její choť, prof. Arnold Rosin (ארנולד רוזין‎), přední vědec v oboru gerontologie, spoluzakladatel organizace Malebev, která pomáhá pacientům s demencí a jejich rodinám, je bývalým vedoucím geriatrického oddělení v lékařském centru Ša'arej Cedek v Jeruzalémě. Společně mají čtyři děti a dvacet vnoučat (k roku 2014).[1]

V Izraeli začala učit na lékařské fakultě Telavivské univerzity, a v letech 1976 až 1977 byla na vědecké dovolené v National Institutes of Health ve Spojených státech. V roce 1981 byla jmenována profesorkou na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, a o tři roky později se stala vedoucí tamní farmaceutické školy (School of Pharmacy).[1] Ve svém výzkumu se zabývá vývojem léků, které u pacientů s degenerativním onemocněním centrální nervové soustavy zlepšují funkce mozku a paměť.[1]

Její zdaleka největší objev, lék rivastigmin (obchodním názvem Exelon), používaný při léčbě pacientů s lehkými až středně těžkými demencemi provázejícími Alzheimerovu a Parkinsonovu chorobou, byl objeven náhodně. Stalo se tak počátkem 80. let, když se ve svém výzkumu zabývala jedním z nepříznivých účinků morfinu, jímž je snížení citlivosti dechového centra na oxid uhličitý a následný útlum dýchání. Až později zjistila, jaký vliv by výsledky jejího bádání mohly mít u pacientů s demencí. Jí vyvinutý inhibitor cholinesterázy nakonec zakoupila farmaceutická společnost Sandoz (od roku 1996 součástí společnosti Novartis). Jednou z podmínek smlouvy o finálním vývoji produktu a autorských honorářích pro ní i univerzitu, však bylo, že Izrael nebude zmiňován coby místo původu léku. Podle zástupců firmy se tak mělo předejít arabskému bojkotu. To se nakonec změnilo v roce 1997, kdy byla Marta Weinstock-Rozin uvedena coby autorka léku.[2]

K roku 2014 se ve svém výzkumu zabývá vývojem léku Ladostigil, který by měl pomáhat pacientům trpícím mírnou kognitivní poruchou a raným stádiem Alzheimerovy choroby. Lék prochází druhou fází testování v Izraeli a Evropě.[4] V témže roce ji byla udělena Izraelská cena v kategorii lékařství.[1]