Mark Dvoreckij

Narodil se v Moskvě a vystudoval matematiku na Moskevské státní univerzitě. Stal se ale profesionálním šachistou a později profesionálním šachovým trenérem.

Poslední dekádu svého života byl vážně nemocný[2] a na začátku roku 2016 připustil zdravotní potíže.[3] Zemřel 26. září 2016.

Byl ženatý, s manželkou Innou měli syna Leonida.[2]

Dvoreckij byl nadaný hráč.[3] Jeho samotného trénovali Alexandr Rošal a Vladimir Simagin. Mezi jeho největší úspěchy patří titul z přeboru Moskvy v roce 1973, páté místo na mistrovství Sovětského svazu v roce 1974 a výrazné vítězství v turnaji B ve Wijku aan Zee. V té době patřil mezi světovou špičku,[3] byl považovaný za nejsilnějšího mezinárodního mistra své doby. V 80. letech 20. století už hrál jen výjimečně.[2]

Navzdory úspěchům se v časném věku vydal na trenérskou dráhu. Vypracoval svou vlastní trenérskou metodu, ve které pro každého hráče vytvářel zvláštní „šachovou diagnózu“.[2] Vytvořil si svou vlastní rozsáhlou databázi šachových pozic pro nejrůznější problémy všech fází hry.[2] Své studenty překvapoval tím, že proti nim byl schopný vyhrát stejnou pozici za bílé i za černé.[4]

Věnoval se celé řadě hráčů, z těch, které vedl delší dobu, to nejdál dotáhli Artur Jusupov, Sergej Dolmatov, Alexej Drejev, Nana Alexandriová, Ernesto Inarkijev, Alexandr Motyljov[3] nebo Victor Bologan.[2] Pracoval také s několika šachisty, kteří se stali mistry světa: Višvanáthanem Ánandem, Veselinem Topalovem[2] nebo Garrim Kasparovem.[4]

Několikrát byl v Československu a České republice, příležitostně pomáhal i českým reprezentantům, např. Davidu Navarovi,[5] a před šachovou veřejnost tu vystoupil s několika přednáškami.[6]

I Jusupov se později stal předním šachovým trenérem a s Dvoreckým dál spolupracoval, a to jak při trénování, tak při psaní knih. Společně vedli například mladého Petra Svidlera.[3]

Dvoreckij, často společně s Jusupovem, byl autorem celé řady vyhledávaných knih. Jeho publikaci o koncovkách (poprvé vydána německy Die Endspieluniversität v roce 2002, následně anglicky jako Dvoretsky's Endgame Manual) jako označil Bologan za nejlepší knihu všech dob.[2]

Mezi jeho další ceněné knihy patří Škola budoucích mistrů, Tragikomedie v koncovce a dvoudílná Kniha pro přátele a kolegy.[7]

Na manuál koncovek volně navázal manuál šachové analýzy (Dvoretsky’s Analytical Manual, 2008), čtyři svazky má jeho volný cyklus školy šachového mistrovství. Z dřívější doby pocházejí jeho první knihy Tajemství šachového tréninku a Tajemství šachové taktiky.[8]