Markéta Savojská (1589)

Narodila se v Turíně jako dcera Karla Emanuela I. Savojského a Kateřiny Michaely Španělské, dcery Filipa II. 19. února 1608 se ve svém rodném městě provdala za budoucího vévodu z Montferratu a Mantovy Františka IV. V roce 1612 se Markétin manžel stal po smrti svého otce Vincenza I. mantovským vévodou a na konci téhož roku zemřel.

Pár neměl mužského potomka a novým mantovským vévodou se stal Františkův mladší bratr, zatímco vévodství Montferrat zdědila Markétina tříletá dcera Marie, protože již markrabství Montferrat bylo možné dědit v ženské linii. Mariiny nároky tak byly potvrzeny a vévodkyně vdova Markéta požadovala své zvolení regentkou Montferratu. Dědictví však bylo napadeno jejím strýcem Ferdinandem, který neměl žádné manželské potomky, a dědictví se stalo předmětem války o dědictví mantovské.

Markétina dcera Marie se v roce 1627 provdala za Karla, nejstaršího syna vzdáleného gonzagovského mužského dědice, aby se spojili dva mantovští nárokovatelé.

Markéta měla portugalské předky̠: dvě z jejích prababiček (císařovna Isabela a savojská vévodkyně Beatrix) byly dcerami Manuela I. Portugalského. V roce 1635, po smrti hraběte z Basto, byla svým bratrancem Filipem IV. Španělským jmenována portugalskou místokrálovnou. Toto jmenování bylo výsledkem úsilí Dioga Soarese, člena portugalské rady v Madridu, přítele hraběte-vévody Olívara a příbuzného Miguela de Vasconcelos.

V důsledku portugalské revoluce v roce 1640 byl Vasconcelos zavražděn a mantovská vévodkyně se snažila Portugalce uklidnit během demonstrací na Terreiro do Paço (v té době hlavní portugalské náměstí). Portugalci si zvolili vévodu z Braganzy za svého nového krále. Markéta byla obklíčena na svém velitelství v Lisabonu a nový vládce jí dovolil odjet do Španělska. Zemřela v roce 1655 v Mirandě de Ebro a byla pohřbena v klášteře Las Huelgas.