Marja Krawcec

Marja Krawcec se narodila 1. listopadu 1948 v saské hornolužické obci Räckelwitz/Worklecy v rodině domkáře. V letech 1965–1969 absolvovala Lužickosrbský učitelský ústav v Budyšíně. Poté do roku 1978 učila na Lužickosrbské polytechnické škole v Ralbicích (Ralbitz/Ralbicy). V letech 1978–1981 absolvovala tříleté studium na Literárním ústavu v Lipsku. Pod patronátem Kita Lorence vydala roku 1981 básnickou prvotinu Kraj před špihelom (Země před zrcadlem). Po té se na několik let se vrátila k učitelskému povolání, od roku 1990 působila v Domowině jako regionální mluvčí župy Michała Hórnika a současně byla externí spolupracovnicí Lužickosrbského rozhlasu pro dětské vysílání. Zde napsala scénář k seriálu Rozhlasová rodina a nesčetné rozhlasové hry. Zároveň byla činná i jako autorka knih pro děti. Vydala dvě úspěšné básnické sbírky, které patří k tomu nejlepšímu, co v 80. a 90. letech 20. století v lužickosrbsky psané poezii vzniklo: bosy přez šćernišćo (bosky po strništi, 1986) a sudźeńca wosrjedź dwora (soud uprostřed dvora, 1992). V roce 1993 vyšel samostatný knižní výbor Ralbitzer Sonntag (Ralbická neděle) v jejím vlastním překladu přebásněném Giselou Kraft. V posledním desetiletí svého života již Krawcec považovala své básnické dílo za ukončené a věnovala se zejména spolupráci s rozhlasem. Marja Krawec zemřela 14. dubna 2014 v obci Schmeckwitz/Smječkecy.[1][2][3]

Exaltovaná básnířka Marja Krawcec se ve své tvorbě, která spadá do 80. a 90. let 20. století, zaměřovala na ztvárnění apokalyptických obrazů umírání či odcizení vlastní identity. Po formální stránce je pro ni typický slovní minimalismus včetně rezignace na interpunkci a obvyklou organizaci verše. První samostatná sbírka Kraj před špihelom z roku 1981 ukazuje distanci od okolního světa a uzavírání se do vlastního básnického ega, které je nedotčeno ostatními kulturními, jazykovými a literárními vlivy. Její lyrický subjekt se ocitá uprostřed světa, který je mu cizí. Komunikace s tímto světem není možná. V textu Přichad w L. je obraz města Lipska pojat jako místo odcizení a vyhnání. Krajina před zrcadlem je krajinou vlastního nitra. Všechny kontakty (většinou milostné) nakonec ztroskotají kvůli zásahům zvnějšku. Druhou sbírku Bosy přez šćernisšćo z roku 1986 experiment pokračuje, mj. také ve formě básní v próze. Lyrický subjekt ovšem zůstává izolován a odcizen okolnímu světu. Třetí a poslední sbírka sudźeńca wosrjedź dwora z roku 1992 se vyznačuje tematizací dějin, které jsou pojaty jako dějiny subjektivní. Moment duchovního i fyzického stáří se objevuje v básních o starých lidech. Původně prázdná krajina orientovaná na vlastní subjekt se nyní zaplňuje starci či lidmi vykonávajícími archaická povolání. Motiv pomalého umírání je v titulní básni demonstrován na obraze jabloně napadené plísní. Smrt je tu ukazována jako nepohyblivost a zánik kulturních paradigmat. Marja Krawcec ve své poetice odsoudila svou vlastní kulturu k zániku, z něhož již není východisko.[5]