Marius Pasetti
Marius Pasetti, od roku 1867 Pasetti svobodný pán von Friedenburg (jméno uváděno Pasetti-Friedenburg), též Pasetti-Angeli von Friedenburg (15. května 1841, Benátky – 4. května 1913, Vídeň) byl rakousko-uherský diplomat, vysoký úředník na ministerstvu zahraničních věcí Rakousko-Uherska a v letech 1895–1904 velvyslanec v Římě.
| Marius baron Pasetti-Friedenburg | |
|---|---|
| Rakousko-uherský velvyslanec v Itálii | |
| Ve funkci: 1895 – 1904 | |
| Předchůdce | Karl Brück |
| Nástupce | Jindřich Lützow |
| První sekční šéf na rakousko-uherském ministerstvu zahraničí | |
| Ve funkci: 1890 – 1895 | |
| Předchůdce | Ladislaus Szögyény-Marich |
| Nástupce | Rudolf Welsersheimb |
| Narození | 15. května 1841 Benátky |
| Úmrtí | 4. května 1913 (ve věku 71 let) Vídeň |
| Rodiče | Florian Pasetti |
| Alma mater | K.k. Akademie für Orientalische Sprachen (1859–1864) |
| Profese | diplomat a politik |
| Ocenění | Řád železné koruny 1. třídy (1874) komtur Řádu Františka Josefa (1875) komtur s hvězdou Řádu Františka Josefa (1878) Řád železné koruny 3. třídy (1893) velkokříž Císařského řádu Leopoldova (1901) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis
Byl synem Floriana Pasettiho, který se jako dvorní stavební rada staral o regulaci Dunaje ve Vídni (povýšen 1854 na rytíře a 1867 na svobodného pána). V roce 1864 absolvoval Orientální akademii ve Vídni, poté vystřídal několik diplomatických postů v Istanbulu, Paříži a Petrohradu, v roce 1878 byl delegátem na Berlínském kongresu. Od roku 1883 působil na ministerstvu zahraničí, vykonával funkci druhého sekčního šéfa a v roce 1890 po odchodu Ladislava Szögyény-Maricha jako ministra v uherské vládě přešel na pozici prvního sekčního šéfa, v roce 1895 vyslán jako velvyslanec do Říma (Italské království), kde zůstal až do odchodu na penzi v roce 1904.
Za svého života získal řadu ocenění, byl nositelem velkokříže Leopoldova řádu a velkokříže Řádu Františka Josefa, získal také Řád železné koruny I. třídy. V roce 1889 byl jmenován c.k. tajným radou. Po penzionování byl roku 1905 jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny.
Odkazy
Literatura
- KRÁLOVÁ, Hana: Rakousko-uherská zahraniční služba vletech 1868-1918. Praha 2012, 73-75. Disertační práce Ústavu světových dějin FF UK. On-line: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/102148
