Mario Hamuy

Mario Hamuy (* 25. květen 1960) je chilský astronom. Vyučuje astronomii na Universidad de Chile a Cerro Chalan Observatory. Profesně se zabývá pozorováním všech tříd supernov, zejména pozoruje supernovy typu Ia a II, které slouží k určování kosmických vzdáleností. Na Universidad de Chile studoval astronomii a fyziku. V únoru 1987 přišel do Cerro Tololo Inter-American Observatory a několik dní poté byla pozorována exploze supernovy typu II SN 1987A ve Velkém Magellanově oblaku, což odstartovalo velkou kampaň pro pozorování této důležité supernovy. [1]

Mario Hamuy
Narození25. května 1960 (61 let)
Santiago de Chile
Alma materUniversity of Arizona
Chilská univerzita
Povoláníastronom
ZaměstnavatelChilská univerzita
OceněníNational Prize for Exact Sciences (Chile) (2015)
TWAS Prize for Earth Sciences (2016)
Guggenheimovo stipendium
Webwww.mariohamuy.cl
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V roce 1989 spolupracoval s Jose Mazou, Markem Phillipsem a Nicholasem Suntzeffem a společně založili Calán/Tololo Supernova Survey, přehlídku oblohy zaměřenou na supernovy, která vedla k zásadním výsledků v oblasti zářivých výkonů standardních svíček supernov typu Ia. [2][3] To vedlo k přesnému změření hodnoty Hubbleovy konstanty H0[4][5] a parametru zpomalení q0 [6]. Parametr zpomalení indikuje existenci temné energie nebo kosmologické konstanty domunující celkové energetické bilanci vesmíru.

Při práci na University of Arizona v Steward Observatory pracoval s profesorem Philem Pintem na studiu kolapsu jádra supernov, zejména supernov typu II vhodných pro měření geometrických vzdáleností Baadeho-Wasselinkovou metodou, také nazývanou metoda expandující fotosféry. [7] Pinto a Hamuy vymysleli poloempirické metody pro měření vzdáleností explozí supernov typu II, nazývané metoda standardní svíčky, což zlepšuje odhad vzdálenosti získaný metodou expandující fotosféry. [8]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mario Hamuy na anglické Wikipedii.

  1. Hamuy et al. 1988, Astronomical Journal, 95, 63
  2. Phillips, M. M. 1993, Astrophysical Journal Letters",413, 105
  3. Hamuy, M. et al. 1993, Astronomical Journal, 106, 2392
  4. Suntzeff, N.B. et al. 1999, Astronomical Journal, 119, 1175
  5. Freedman, W. et al. 2001, Astrophysical Journal, 553, 47
  6. Riess, A. et al. 1998, Astronomical Journal, 119, 1009; Schmidt, B. P., et al. 1998, Astrophysical Journal, 507, 46; see also Perlmutter, S. et al. 1999, Astrophysical Journal, 517, 565
  7. Hamuy, M., et al. 2001, Astrophysical Journal, 558, 615
  8. Hamuy, M., & Pinto, P. A. 2002, Astrophysical Journal Letters, 566, L63

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.