Marie de Luna

Lope v roce 1360 zemřel a z dvouleté Marie se stal jeden z nejbohatších vlastníků půdy ve Španělsku. Z toho důvodu brzy přitáhla pozornost aragonského krále Petra IV., který dychtil po jejím sňatku s jeho mladším synem Martinem. Jednání vedla Mariina matka a mocný příbuzný, zaragozský arcibiskup. Jednání byla dokončena v létě 1361, bylo stanoveno, že Marie zůstane do osmi let se svou rodinou a poté odejde ke dvoru své budoucí tchyně, královny Eleonory, než se ve čtrnácti letech za Martina provdá.

Marie se za Martina provdala 13. června 1372 v kostele Santa Maria del Mar v Barceloně za přítomnosti krále Petra, biskupa Jauma z Valencie a mnoha význačných šlechticů země. V následujících letech byla Marie z velké části zaměstnána porody, vedením domácnosti a řízením vlastních statků. Marie s manželem si užívali královské přízně, v následujících patnácti letech po jejich svatbě král Petr pokračoval v udělování úřadů a půdy mladšímu synovi. Po Petrově smrti v lednu 1387 se stal novým krále jeho prvorozený syn Jan. V prvních týdnech vlády Jan udělil Martinovi vévodství Montblanc. Do té doby bylo jediným aragonským vévodstvím Girona, která byla určena dědici trůnu. Takové udělení tak bylo pro Martina a Marii velkou ctí.

V roce 1396 král Jan zemřel bez legitimního dědice. Trůn tak přešel na jeho mladšího bratra, Mariina manžela Martina. V té době byl však Martin na vojenském tažení na Sicílii a tak dostal zprávu o bratrově smrti až o několik týdnů později. Proto byla Marie v Barceloně provolána královnou a ujala se vlády v království jako regent za svého manžela. Její přechod z vévodkyně na královnu byl plný povstání a nejistot. V zoufalé snaze zachovat si moc, trvala královna vdova Jolanda z Baru na tom, že čeká Janovo posmrtné dítě. Mnoho šlechticů tak váhalo s podporou Martina a Marie, pro případ, že by Jolanda porodila syna. Tou dobou Janova dcera z prvního manželství, Johana z Foix, vznesla nárok na aragonský trůn, v čemž ji podpořil její manžel Matouš z Foix a jeho mocná rodina. Uprostřed tohoto neklidu se Marie neúspěšně pokusila přesvědčit Martina, aby se vrátil do Aragonie a pomohl jí při stabilizaci země. Martin se zdráhal vzdát vojenské tažení a mnoho měsíců odolával prosbám své ženy. S tvrzením, že má obavy o zdraví těhotné Jolandy, poslala Marie svou soupeřku na jeden ze svých vlastních hradů a izolovala ji od jejích stoupenců. Brzy bylo Jolandino těhotenství odhaleno jako podvod. Marie poté shromáždila armádu, uvěznila Jolandu a Matošovy podezřelé stoupence a zbavila je jejich aragonského majetku. Nakonec se Marii podařilo porazit i Johanu a Matouš z Foix. Brzy poté se vrátil domů Martin.

Martin se do Aragonie vrátil v roce 1397, čímž skončila Mariina vláda jako regentky. Politický vliv si však udržela i nadále. Marie měla blízký vztah se svým synem Martinem a během jeho vlády na Sicílii mu byla cenným zdrojem rad, jak ji viděl i její manžel.

Marie de Luna zemřela v zimě roku 1406 ve Villarrealu na mrtvici, při cestě do Segorby, kde se měla setkat s manželem. Pohřbena byla v klášteře Poblet.